Co je to věda?

J. P. Moreland a J. M. Reynolds   

 Jedna definice, která se snaží vystihnout praxi i účely čisté vědy říká: "Čistá věda je jeden ze způsobů poznání založený na testy ověřitelných popisech světa, získaných pomocí lidského výkladu v přirozených kategoriích obecně pozorovatelných a reprodukovatelných smyslových údajů, získaných interakcí s přirozeným světem."
Funkcí této definice je přesně ohraničit doménu a dosah vědy, tak aby její výsledky mohly být přijímány jako platné ukazatele toho, jak vypadá přirozený svět. Definice zdůrazňuje, že věda nepředkládá pouze jediný způsob poznání, přináší popisy toho, jak svět vypadá, a nikoli exkluzivní vysvětlení toho, jaký svět je, je výsledkem lidské činnosti, je omezena výběrem přirozených kategorií, aby mohla definovat oblast své použitelnosti (neznamená to, že by byla limitována ateistickým světovým názorem) a zahrnuje testování lidských hypotéz srovnáním s jevy přirozeného světa. Říci, že něco je vědecké, neznamená, že říkáme, že je to absolutně pravdivé, ale pouze že jeho popis odpovídá daným kritériím. A když řekneme, že je něco nevědecké, nemusí to nutně znamenat, že je to chybné, ale pouze že takové hledisko či znalosti pocházejí z jiných oblastí než z vědecké. Když řekneme, že některá pozice není vědecká, jedná se podle naší definice o nevědeckou záležitost, což nutně neznamená pejorativní hodnocení.
Ačkoli je jasné, že žádná lidská činnost, která je popsaná v naší definici vědy, nemůže být skutečně objektivní, aniž by se v ní objevily určité záblesky osobního přesvědčení či vlastních filozofických názorů, je přece jen naším cílem uskutečňovat vědecké bádání tak objektivně, jak jen je to možné, a snažit se pochopit "jak nám připadá", že fyzický svět funguje, spíš než abychom se snažili podložit naši vědeckou činnost množstvím subjektivních vlivů.

Postupem času, a zvlášť v posledních několika letech, se hlavním zdrojem zmatku v diskusi o stvoření a evoluci stala definice a účel vědy. Je neštěstí, že se nesprávná definice vědy jako "vysvětlení všeho" ujala jak u lidí s krajně ateistickým světovým názorem, tak u těch, kteří se drží krajné doslovného biblického výkladu jako svého světového názoru. Člověk s ateistickým světovým názorem argumentuje tím, že jelikož Bůh není do vědeckých vysvětlení zahrnut, úspěch védy dokazuje, že žádný Bůh neexistuje. Obhájce doslovného biblického výkladu na druhé straně zase konstatuje, že nepřítomnost specifické božské činnosti u současných vědeckých vysvětlení je příčinou tohoto nedostatku důkazů Boží existence, a že je proto třeba poznávat Boží existenci pomocí změn samotného vědeckého procesu v "teistickou vědu", tak aby mohla být Boži aktivita uznána jako vědecké vysvětlení.
Celý problém se soustředí na chybnou definici vědy jako "vysvětlení všeho", tzn. na předpoklad, že věda má schopnost nám říci, jaké věci skutečné jsou. Obě výše zmíněné skupiny přijaly tuto chybnou definici jako výchozí bod. a buď podle toho tvoří chybný závěr, že věda je všechno, co potřebujeme, nebo že se musí změnit praktická oblast vědy, aby ospravedlnila tuto falešnou definici pro křesťany. Jednou z hlavních snah v budoucí diskusi mezi vědou a teologií by mělo být zrušení této chybné antiteze se zavádějícími závěry, a od počátku by se měl brát v úvahu úmyslné omezený charakter vědeckých popisů.
Abychom získali spolehlivý popis všech rysů reality, jak těch, které je možno popsat pomocí vědy, tak těch (jako etika a osobní vztahy), které potřebují pro své popisy vědní disciplíny, jako je teologie, musíme v informacích z čisté vědy i v informacích z čisté teologie vidět vzájemné působící a komplementární popisy, z nichž každý přináší platné a vitální částečné pohledy z hlediska svého vlastního oboru. Nelze je pokládat za nezávislé či nespolupracující disciplíny, ale musí se jim umožnit vytvářet obecná stanoviska jako výsledek jejich úsilí o integraci, a sice způsobem, který bude chránit vlastnosti autentického popisu relevantního pro každou z nich.
Člověk, který se spíš zabývá praktickou vědou, než formulací tezí a spekulací o filozofiích vytvořených vědci, zjišťuje, že nám věda nedává "vysvětlení všeho", ani nám neříká "co je to realita", ale spíš nám přináší "popis toho, jak taková část reality vypadá", a proto je při nejlepším schopná poskytnout nám pouze dílčí popis části reality. Na vědeckých metodách, chápaných historicky, není v podstatě nic špatného, ale filozofickým stanoviskům, které potvrzuji autoritu vědy, za pravdu dát nelze.

Moreland J. P., Reynolds John Mark: Třikrát evoluce versus stvoření, s. 273–5

Kniha Třikrát evoluce versus stvoření, která vyšla v edici Kontrasty nakladatelství Návrat domů, je pozoruhodnou snahou o kultivovaný dialog mezi zastánci tří teorií stvoření: "teorie mladé země", "teorie staré země" a "teistické evoluce". Každé z těchto tří teorií je poskytnut v knize přiměřený prostor, k němuž je přiřazeno několik oponentur. Přínos knihy spatřuji právě v úrovni dialogu mezi vědci-křesťany, zastávajícími často velmi protichůdná stanoviska. Kéž by se prostor k takovému dialogu podařilo otevřít i u nás.

Rok vydání: 2004
Počet stran: 320; Překlad: D. Šimonová; Rozměry: 19x12,5; Vazba: měkká (paperback); čtyřbarevná obálka,
odb. recenze RNDr. J. Kantorek, CSc.

Knihu je možné si objednat u nakladatelství Návrat domů

Viz též:
Evoluce a stvoření
Zdánlivé rozpory mezi vědou a vírou
Věda a víra podle Jiřího Grygara
Zákony přírody
O jiných dimenzích a jazyku Bible