Evoluce a stvoření

Kniha Třikrát evoluce versus stvoření, která vyšla v edici Kontrasty nakladatelství Návrat domů, je pozoruhodnou snahou o kultivovaný dialog mezi zastánci tří teorií stvoření: "teorie mladé země", "teorie staré země" a "teistické evoluce". Každé z těchto tří teorií je poskytnut v knize přiměřený prostor, k němuž je přiřazeno několik oponentur. Přínos knihy spatřuji právě v úrovni dialogu mezi vědci-křesťany, zastávajícími často velmi protichůdná stanoviska. Kéž by se prostor k takovému dialogu podařilo otevřít i u nás.

Autoři: Moreland J. P., Reynolds, J. M.
Rok vydání: 2004
Počet stran: 320; Překlad: D. Šimonová; Rozměry: 19x12,5; Vazba: měkká (paperback); čtyřbarevná obálka,
odb. recenze RNDr. J. Kantorek, CSc.

Knihu je možné si objednat u nakladatelství Návrat domů

Ukázka z knihy:

Pro jakéhokoli křesťana by bylo nemyslitelné, aby neučinil prohlášení: "Věřím ve stvoření".
Světový názor shrnutý v biblickém učení o stvoření je jedním z nejzákladnějších souborů učení, které nám Bůh odhalil. Odkrývá nám to, že Bůh, který nás miluje, je zároveň také Bůh, který stvořil nás i ostatní, a informuje o identitě Boha náboženské víry s Bohem fyzické reality. Naše víra ve stvoření podtrhuje naši důvěru v realitu fyzických i morálních struktur v celém okolním světě, který můžeme zkoumat jako vědci i prožívat jako obyčejní lidé. Naše víra ve stvoření nám umožňuje vidět, že vesmír a všechno v něm závisí každičkou sekundu na zachovávající síle a činnosti Boží. Naše víra ve stvoření přináší základ pro naši křesťanskou víru v to, že nejsme konečným produktem nahodilých procesů neosobního vesmíru, ale jsme muži a ženami stvořenými k obrazu osobního Boha. Naše víra "ve stvoření z ničeho" nás utvrzuje v tom, že Bůh stvořil vesmír svobodně a samostatně, a zároveň odmítá alternativy dualismu či panteismu. Jestliže uctíváme Boha jako Stvořitele, zdůrazňujeme jak jeho transcendenci nad řádem přírody, tak jeho bezprostřední spojení s řádem přírody. Měli bychom také rozlišovat, že jeho způsob existence jako Stvořitele je úplně jiný než náš způsob existence jako bytostí stvořených. Pokud Boha uctíváme jako Stvořitele, uznáváme, že stvoření je vnitřně dobré a že hřích a zlo nevznikají bezpodmínečně z vlastností stvořené věci, jako je pomíjivost nebo dočasnost. Jako takové skutečné ocenění je třeba brát racionální základ pro vědecký výzkum, ujištění o podstatném významu lidského života a podstatu zla jako odchylku u jinak dobrého stvoření.
Biblické učení o stvoření hraje tak zásadní roli v celém biblickém zjevení, že je neštěstím, když se slovo "stvoření" používá pouze v úzkém slova smyslu a restriktivně, aby referovalo - nikoli o faktu stvoření - ale o možném mechanismu tvůrčí činnosti. Znovu tu máme model zmiňovaný výše, kde se o tvoření mluví jako o mechanismu zapojeném v tvůrčím procesu a stvoření se váže k biblickému světovému názoru založenému na základním významu tvůrčí činnosti Boží.
Když se předpokládá, že stvoření a evoluce se musí nutně vzájemně vylučovat, nebo že slovo "stvoření" se používá, jako by původně bylo vědeckým mechanismem pro vznik vesmíru, dochází k naprostému zmatení všech kategorií.
Ať už úmyslně nebo neúmyslně z toho vyplývá, že pokud by měla být evoluce správným mechanismem pro růst a vývoj živých forem, měli bychom stvoření jako takové odmítnout. Jestliže před člověka postavíme takovouto volbu, jasně nahráváme přímo do rukou těch filozofů, kteří argumentují, že jejich chápání evoluce sprovodilo ze světa teologický význam stvoření. Jestliže si takový filozof neoprávněně myslí, že biologický popis odstraní potřebu teologického výkladu, křesťanský nepřítel evoluce se zase mýlí v tom, že díky jeho teologickému popisu je už biologický výklad nemožný.
Klíč k vyřešení většiny sporů o evoluci spočívá v poznání nutnosti a správnosti popisů téhož jevu na různých úrovních reality.
Dokonce i kompletní biologický popis neodstraňuje potřebu teologického popisu, stejně jako kompletní teologický popis nesprovodí ze světa možnost biologického popisu. O biologické evoluci lze uvažovat bez odmítání stvoření a stvoření může být přijato bez vyloučení biologické evoluce. Biologická evoluce je vědecká otázka na biologické úrovni, a bylo by skutečně neštěstí, kdyby se spatně pochopená vědecká otázka stala klíčovým bodem křesťanské víry.
Samozřejmě že je důležité si uvědomit, že evoluční filozofie - nebo bychom měli spíš říct "evoluční náboženství" - může být klidně něčím úplně jiným, co vede k evolučnímu světovému názoru. Ve své antikřesťanské formě může takový filozofický evolucionismus zahrnovat nadměrné uctívání člověka, odmítání reálné morální viny v jakémkoli teologickém smyslu a odtud pak interpretaci života a smrti Ježíše jako pouhý dobrý příklad. Z tohoto pohledu jsou pokračující vývoj a všechno vylepšení nevyhnutelně zajištěny, protože člověk si nyní začíná uvědomovat evoluci a dává si pro sebe dohromady průběh celých věků. Takový evolucionismus je systém víry, který soupeří s náboženskou věrností lidí a křesťanská víra by proti němu měla vystupovat.
Pokud je však pravda, že si každý evolucionista musí uvědomit že má jen málo vědeckých důkazů pro vyvození obecného principu života z biologické evoluce, křesťanský odpůrce evoluce si musí být vědom, že náboženství je chabým ospravedlněním útoku na vědeckou teorii pojednávající o biologických mechanismech.
Často je tragické, když křesťané, snažící se vyhnout omylům filozofického evolucionismu, falešně vyhlašují, že víra v Kristovo vykoupení závisí pouze na dogmatickém přijetí kreacionismu a dogmatickém odmítání jakýchkoli evolučních procesů, třeba by se jednalo o popisy Boží činnosti při realizaci stvoření.

Moreland J. P., Reynolds John Mark: Třikrát evoluce versus stvoření, s. 284–288

Viz též:
Co je to věda?
Zdánlivé rozpory mezi vědou a vírou
Věda a víra podle Jiřího Grygara
Zákony přírody
O jiných dimenzích a jazyku Bible