Důvod kosmologický

Pavel Steiger    

Protože je zde vesmír, stvoření, potom musel být zapříčiněn něčím jiným než sám sebou. Příčina, že stvoření existuje, stojí vně. Zákon příčiny a následku říká, že každý konečný, ohraničený jev je zapříčiněn něčím z vnějšku, nikdy ne sám sebou. Tento důvod má dva stupně. První stupeň je, že vesmírné stvoření muselo být od svého prvopočátku zapříčiněno. Druhý stupeň je, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo. Tedy:

   1. stupeň - Vesmírné stvoření bylo od svého prvopočátku zapříčiněno:

   Tento důvod nám vlastně říká, že vesmírné stvoření je omezeno už v tom, že mělo počátek, a že bylo zapříčiněno z vnějšku. To se dá shrnout do třech bodů:
1. Vesmírné stvoření má počátek
2. Cokoliv, co má počátek, muselo být zapříčiněno vnější příčinou, nikdy ne samo sebou.
3. Proto, vesmírné stvoření bylo zapříčiněno něčím jiným než samo sebou, a tou vnější příčinou je Stvořitel (Bůh).

   Mnoho lidí se snaží vyhnout tomuto logickému závěru, a tvrdí, že vesmírné stvoření je věčné, a nemělo žádný počátek. Populární americký astronom Carl Sagan, průvodce televizních naučných pořadů dokonce řekl: "Vesmír je vše co je, vše co kdy bylo nebo co kdy bude." Podobně se ještě nedávno mluvívalo o Leninovi. Také jsem si to kdysi myslívával. Jak odpovědět?

   1. Vědecké důkazy pevně podporují myšlenku, že vesmír měl počátek, že tu prostě nebyl "odvždy". Zastánci ustálené teorie věčného vesmíru bez počátku musí věřit, a také to někteří ve svých vědeckých pojednáních prohlašují, že vesmír produkuje bez ustání vodíkové atomy, které vznikají z ničeho. Je očividné, že víra v Boha je jednodušší, přijatelnější, a logičtější než víra ve samovznikající vodík. Dnes už většina vědců zastává teorii překotného velkého třesku. Nezapomínejme však, že je to stále jenom teorie a domněnka.
   Vědci studující původ vesmíru se všeobecně dohodli na tom, že vesmír vešel v existenci nějakým překotným kataklysmickým způsobem, jenž dnes nazýváme velkým třeskem. Hlavním svědkem, že vesmír měl počátek, je druhý termodynamický zákon, který říká, že vesmír neustále ztrácí práceschopnou energii. Jestliže se však práceschopná energie odvíjí, snižuje se, potom musela být nejprve "navinuta". Vesmírný orloj musel být tedy na počátku natažen a proto vesmír nemůže být věčný. Robert Jastrow, zakladatel Goddardova Institutu pro Vesmírné Studie, podléhající NASA, řekl: "Můžeme mít dobré vysvětlení potvrzující explozivní narození našeho vesmíru, ale i kdybychom jej měli, věda nemůže najít vysvětlení proč a jak k němu došlo. Vědecké úsilí vysvětlit historii vesmíru končí v prvotním momentě jeho stvoření."
   2. Kromě vědeckého důkazu, že vesmírné stvoření mělo počátek, je zde ještě filozofický důvod. Čas totiž nemůže jít zpět do historie věčně. Je veskrze nemožné, aby čas prošel nekonečnou řadou časových momentů. Můžeme si představit, že na úsečce mezi dvěma body je nekonečný počet bezrozměrných imaginárních bodů. Kdyby skutečně byly bezrozměrné a bylo by jich nekonečné množství, a museli bychom přes každý "projít", potom bychom nikdy nemohli urazit jakoukoliv i tu sebekratší vzdálenost. Vždy by byl před cílem další bod který bychom museli minout. Podobně, kdyby vesmír neměl historický počátek, nikdy bychom nemohli v čase dosáhnout současnosti, protože bychom mohli vždy před dnešek předstrčit ještě další nekonečně krátký moment. Protože však nežijeme v imaginárním abstraktním matematičnu, ale konkrétním, skutečném vesmírném stvoření, tak kvantum hmoty, vzdálenosti i času mají svůj rozměr a nejsou nekonečně malé. Nekonečně malé věci, i kdyby jich bylo nekonečně, je nic. Miliard miliard nul je nula. A protože vesmír byl stvořen v prvním časovém momentu, mohl čas doběhnout až do dneška. Reálná současnost je důkaz počátku, tedy stvoření - zapříčinění vesmíru.
   "Na počátku (čas) stvořil Bůh (příčina) nebe (prostor) a zemi" (hmota). (Genesis 1:1)
   První verš Bible říká vše. Bůh, nezapříčiněná příčina všeho co je, stvořil současně čas, prostor a hmotu. Není svázán časem, prostorem a hmotou jako my, protože stojí vně svého trojjediného vesmírného stvoření.
   Když jsme si vysvětlili první stupeň, že stvoření musí mít příčinu svého vzniku, vysvětleme si

   2. druhý stupeň důkazu Boha, že vesmírné stvoření potřebuje udržující příčinu v každém i tomto okamžiku, aby spojitě existovalo:

   Něco tento vesmír udržuje v existenci, aby všechno se vším, tedy i s námi nezmizlo z existence, prostě, abychom se nevypařili.
   "...neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi - svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti - a všechno je stvořeno skrze něho (1. stupeň) a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá," (2. stupeň) (Koloským 1:16-17)
  "...v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky (1. stupeň). On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem" (2. stupeň). (Židům 1:2-3)
   Vesmírné stvoření potřebuje jak počáteční příčinu zrodu, tak i udržující konzervační příčinu, oba stupně. A jak jsme před chvílí slyšeli, kde se Bible dotkne vědy, tak má pravdu, ačkoliv není vědeckou knihou. Nejzákladnější otázka je - Proč je zde něco, když by tu také nemuselo být nic? Tak tedy:
   1. Konečné, měnící se objekty existují. Například já. Musím existovat, abych mohl popřít, že existuji, takže jsem, i kdybych to popíral. Naše existence je proto mimo naší vůli.
   2. Každý konečný, měnící se objekt musí být zapříčiněn něčím jiným. Jestliže je objekt konečný, musí podléhat změně, proto nemůže existovat svébytně a nezávisle. Kdyby existoval nezávisle nebo bezpodmínečně, potom by vždy existoval a byl by neměnný.
   3. Nekonečná řada historických sestupných příčin je nesmyslná. Nemůžeme donekonečna odůvodňovat, že vznik tohoto konečného měnícího se objektu byl zapříčiněn tímto konečným měnícím se objektem, a ten zase tamtím, a tak dále. Tuto logiku používají zastánci teorie ustáleného vesmíru. Tato logika totiž nevysvětluje zhola nic, protože odkládá vysvětlení do historického nekonečna. Proto nakonec ten, kdo odmítá existenci Boha, musí dojít k objektu, který by byl příčinou své existence, a současně, v témže momentu, by byl následkem této příčiny. Což je rozvod s rozumem. A Bible jasně konstatuje: "Bloud si v srdci říká: "Bůh tu není."  A dodává, že odtud pocházejí všechny lidské pikle.
   4. Proto zde musí být prvotní nezapříčiněná příčina každého konečného měnícího se objektu, který existuje. A ať je to cokoliv nebo kdokoliv, tou příčinou je Bůh!

   Tento důvod, odvozený ze stvoření sice dokazuje, proč zde musí být tvořivá a udržující síla, ale nepoví nám už nic o tom, jaký je Bůh, nebo kdo je Bůh, a je to vůbec biblický Bůh? K této odpovědi se postupně dopracujeme. Bůh je, existuje a nemlčí, jak nám dosvědčuje povaha Jeho vesmírného stvoření.

Pavel Steiger, Zápas o duši

Viz též:
Důvod teleologický - odvozený z účelového projektu
Důvod axiologický - odvozený z mravního zákona
Důvod ontologický - odvozený ze samotné existence