Ježíš nedopřávající pokoje

Anselm Grün (úryvek z knihy 50x Ježíš)

Každá doba se snažila pochopit Ježíše po svém a každý pokus o pochopení rozezvučel na něm nové struny. Každá epocha však na něm pobílila ty oblasti, které se do jejího pojetí nehodily, a přizpůsobila si ho tak svým potřebám. Božího Syna však nelze sevřít do jediného obrázku, protože všechny obrazy rozbíjí a nedá se využívat. Proto si kladu nad vsemy pohledy, které jsem dosud předložil, otázku: Je to vůbec Ježíš? Nepromítám si tu jen do něho svá přání? Kým je vlastně ve skutečnosti?

Čím více o něm přemýšlím, čím více o něm rozjímám, tím více podob mi tane na mysli. Nikdy s ním nebudu hotov. Je pro mne tak důležitý, že s ním konfrontuji všechno, co prožívám, čtu, vidím a poznávám. Co mi chce Ježíš říct tváří v tvář mé osobni, společenské a politické situaci? Podívám-li se blíže na jiná náboženství a jejich představitele - Buddhu, Mohameda nebo Lao-tse -jak potom hledím na Ježíše? Které jeho nové stránky poznám díky zenovému cvičení, co nového na něm objevím prostřednictvím transpersonální psychologie? Jak se budu na Pána dívat, začnu-li studovat židovskou tradici a pokusím-li se pochopit ho v rámci židovství?
Jedno mi je však při rozjímání jeho osoby stále jasnější: Ježíš není nějaký měkkoučký polštářek ke sladkému snění. Nesmím ho zneužívat k ospravedlňování a potvrzování svého životního způsobu, protože on nepotvrzuje, ale provokuje a zneklidňuje. Najedno straně ml dává neslýchanou svobodu, a na druhé mě vyzývá. Nikdy se nesmím spokojit se svým životem. Nikdy už nesmím říkat jako farizeové: "Teď jsem splnil všechna Boži přikázání." Nebo: "Teď skutečně následuji Ježíše." Na jedné straně mě Pán zbavuje špatného svědomí, které mi namlouvá, že musím dělat stále víc. Osvobozuje mě od duchovního tlaku na výkon, ale na druhé straně ml brání nosit svůj duchovní život před sebou jako přenosný krámek a namlouvat si, že se prostřednictvím meditace propracuji k rovnováze osobnosti, k dokonalému klidu a k hluboké duchovní zkušenosti. Ježíš pracuje s paradoxy: tomu, který ztroskotal sám na sobě, daruje odvahu spolehnout se na Boha a zaslibuje mu naprostou Boží blízkost. Toho, kdo se pouští na duchovní cestu, nikdy nenechá dojít úplného klidu. Neúprosně odhaluje jeho stinné stránky: jeho pokusy využívat Boha pro sebe, vyhřívat se na duchovních vavřínech nebo se považovat za cosi mimořádného.
Ježíš mě nenechá na pokoji a neustále mě bude zpochybňovat. Zůstane záhadou. Nalézám u něho nádherná slova, která se mě hluboce dotýkají, a narážím i na taková, která mě zlobí a s nimiž si nedokážu poradit. Ale právě ta provokující mi brání přizpůsobit si podle svých představ hotový Ježíšův obraz, protože on mi všechny mé představy rozbíjí. Je a zůstane vždycky docela jiný. Stále znova se s ním musím vypořádávat. Kdo vlastně je? Co je jeho skutečné poselství? K čemu se mě dnes snaží přimět? Rád bych to uvedl na příkladu. Vezmu jeden Ježíšův typický výrok, který se nám do dnešního pojetí lidské existence příliš nehodí: "Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne" (Mt 16,24). Dnes nám jde o seberealizaci, o vnitřní korektnost. Ježíš tu jistě nemíní, že bych se měl ponižovat a zbavovat hodnoty. Přesto ono "zapři sám sebe" provokuje. V řečtině stojí "říkat ne", "odporovat". Chci-li být Ježíšovým učedníkem, je třeba, abych řekl NE svému egu, které se ublíženě a uraženě stahuje do sebe, které se staví do středu, které se pokládá za absolutní. Musím získat odstup od snah svého já zabrat si všechno pro sebe a kroužit bez přestání jen kolem vlastní osoby. Pokud držím zpátky svá nejsilnější přání a odporuji nadvládě svého ega, mohu se dotknout svého pravdivého já. Objevím, kým doopravdy jsem a jaká je má nejhlubší touha. Přijdu také na to, že být člověkem také vždycky znamená nést kříž. Je třeba, abych se zabýval navzájem si odporujícími sklony své duše v celé její protikladnosti, což velice často bolí. Jenže jedině touto cestou objevíme ten život, který Ježíš nazývá "pravým".

Podívejme se na obrazy, které jsme si o Ježíšovi vytvořili. Nevmísili jsme do nich vlastní projekce? Potvrzují nás naše představy o něm, nebo nás provokují? Která jeho slova nám nedopřávají klidu? Která probouzejí náš hněv? Jaká výzva se pro nás ukrývá právě v těch nepříjemných? Co se v nás snaží vyvolat? K čemu se nás snaží pohnout? Posaďme se v klidu a naslouchejme svému nitru. Které obrazy Ježíše v nás vytanou? Jaké tušení se v nás probudí v konfrontaci s otázkou, kým doopravdy je a jaké je jeho původní poselství? Co by nám dnes rád pověděl?

50 x Ježíš
Anselm Grün
Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
Brož., 195 str., 149 Kč

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící aj.).
Anselm Grün se narodil roku 1945 v Junkershausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münsterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet titulů (knih a zvukových materiálů) vyšlo také v češtině.

Knihu si můžete objednat zde.