Ježíš znalý utrpení

Anselm Grün (úryvek z knihy 50x Ježíš)

Ježíšův konec na kříži je pro mnohé provokující: proto nestrpí kříže na stěnách školních tříd, ve svých domovech, na vrcholcích kopců nebo na křižovatkách cest. Zvláště u těch, kteří hledají svou spásu ve východních náboženstvích nebo v esoterice, neskízí Ježíš přílišné sympatie, protože jim staví před oči utrpení. Opakovaně se setkávám s lidmi, kteří se k němu obracejí zády, protože se jim zdá, že se v souvislosti s ním hovoří až příliš často o bolesti. Proto dávají přednost různým uzdravujícím symbolům, které jim dělají dobře. Kříž oslavuje podle jejich mínění utrpení, což člověku dobře nedělá, protože ho stahuje dolů a vyvolává v něm agresivitu.

Často jsme v kontaktu s lidmi, kteří utrpěli hluboká zranění nesprávnou interpretací kříže: v některých křesťanských kruzích totiž narazíme na masochistickou glorifikaci utrpení. Přestává se tu proti němu bojovat a stává se z něj ideologie: musíme je přijímat a snášet, protože nás přiblíží Bohu.
Oslava utrpení způsobila mnoha lidem hluboké rány, ovšem stejně hluboko zraňuje i jeho potlačováni. V tomto případě se totiž cítí všichni trpící mimo hru. Dříve panovalo mylné přesvědčení, že bolest a trápení jsou Božím trestem, ale dnešní pojetí je stejné hrozivé: trpící jedinci musí být odstraněni ze "zdravé populace", jsou vylučováni z "klubu zdravých" a zatlačeni na okraj společnosti. Tato urážející lhostejnost k utrpení se projevila v jednom rozsudku, který vyřešil soudní spor výrokem, že by bylo pro hosty příliš obtěžující bydlet v penzionu pod jednou střechou s postiženými.
Švýcarský psychoterapeut Carl Gustav Jung porovnal Buddhův a Ježíšův přístup k utrpení. Trpícího Ježíše pokládá za mnohem lidštějšího a skutečnějšího než Buddhu. "Buddha si zakázal utrpení, ale tím se připravil i o radost. Oddělil se od pocitů a emocí, takže nemohl být skutečně lidský" (Vzpomínky). V jednom rozhovoru s evangelickým teologem Uhsadelem vyprávěl Jung o své cestě do Indie. Jak řekl, pochopil poté, jak zásadní roli hraje přístup k utrpení, protože na něm závisí zdar skutečně plného lidského života: Západ se je pokouší zaplašit a přikrýt drogou. Východ se je snaží rozpustit přerušením kontaktu se světem. Jediná cesta však vede skrze ně: "Utrpení je třeba překonat, což lze uskutečnit jedině tím, že je člověk snáší" (Dopisy I). Jung přitom ukázal rukou na křiž, který visel v jeho pracovně, a dodal, že jedině od Ukřižovaného se můžeme naučit, jak správně s bolestí zacházet.
Ježíš měl v tomto ohledu hlubokou zkušenost. Nemocím a trápení u druhých se nevyhýbal, ale čelil jim. Před svým utrpením neunikal, ale v žádném případě je sám nevyhledával. Bolelo ho, když ho druzí odmítali, když saduceové usilovali o jeho popravu, když ho Jidáš zradil a učedníci opustili. Prošel všemi situacemi lidského strádání: opuštěností, odsouzením, odmítnutím, zraněním, urážkami, výsměchem, obnažením, zesměšněním, přibitím na křiž i smrtí na něm.
Vrcholem jeho utrpení bylo umírání. Visel na kříži a jeho protivníci na něho s posměchem civěli. Přátelé ho opustili. Někteří teologové jsou dokonce toho názoru, že jeho výkřik: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?" poukazuje na zkušenost opuštěnosti samým Bohem. V každém případě však byl na kříži nucen zápasit o věrnost Bohu, protože ten ho před smrtí neuchránil.
Ježíšova zkušenost s utrpením přinášela prvotním křesťanům útěchu a povzbuzení. Chránila je před pokušením potlačovat bolest a dávala jím sílu snášet trápení v nepřátelském okolí. Ježíš vyzkoušený utrpením však nesváděl prvotní křesťany k masochistickému jednání - právě naopak: posiloval je, aby dokázali navzdory vnějším útokům zachovat věrnost sami sobě a své víře; aby neutíkali před utrpením zbaběle z cesty, ale přijímali v následování Krista všechno to, co křížilo jejich životní plány, a v pohledu na trpícího Pána si dokázali uchovat svou lidskou důstojnost, i když se je o ni nepřátelé snažili za každou cenu připravit.
Existuji velice nelidské teorie o utrpení: jedna z nich tvrdí, že je jím vinen každý sám. Každý si je způsobuje sám. Takový názor však vede k tomu, že začínáme chápat utrpení vždy jen ve spojitosti s pocitem viny a sebeobviňováním. Existuje samozřejmě takové, které si způsobíme sami, ale pak je tu i to, které mě postihne bez mého přičinění. Čtu-li pašije a ponořim-li se do textu, přestávám se ptát, kdo je vinen mým trápením a zda jsem si je způsobil sám, nebo je zavinili druzí či seslal Bůh. Snažím se pak sprovodit je všemi dostupnými prostředky ze světa. Pokud se však nedá změnit, přijímám je a vím, že v něm nezůstanu sám. Vnímám společenství s Ježíšem. Právě ona zkušenost společenství s Pánem umožnila už mnohým zachovat si důstojnost i v utrpení, ponížení a útlaku. Rozjímání o trpícím Ježíši mi pomáhá říci ANO tomu, co mě právě potkalo. Potom mi utrpení nedovolí zahořknout, ale rozlomí mě, abych se mohl propracovat ke svému pravému já, které spočívá na dně duše navzdory nemocím a trápení nepoškozeno. Je to prostor, ve kterém lze vytušit tajemství svého života, a místo, ve kterém se mi Bůh zjevuje novým způsobem jako ten, který mě i uprostřed utrpení drží ve své laskavé dlani.

Jakým způsobem se vyhýbám utrpení svých bližních i svému? Jak zacházím s lidmi, kteří procházejí trápením nebo truchlí nad ztrátou blízkého člověka? Dokážu se k nim přiblížit?
C. G. Jung prohlašuje, že ten, kdo se vyhýbá utrpení, které je podstatně spojeno s lidským životem, vyhledá si nakonec nějaké náhradní. Podle jeho názoru jde o neurózy.
Vyhledávám náhradní utrpení, abych uhnul z cesty tomu skutečnému? Jakou zkušenost mám s potlačováním bolesti? Daří se mi být za tuto cenu šťastnější, nebo kdesi ve mně číhá navzdory všemu strach, že by mě nakonec mohla zasáhnout? Jak nakládám. s tímto strachem?
Jak se vypořádávám s obavami, jež mě přepadají? Nakolik je mi Ježíš povzbuzením, abych přijal život se vším, co k němu patří?

50 x Ježíš
Anselm Grün
Vydalo Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří
Brož., 195 str., 149 Kč

Nakolik se Ježíš skutečně dotýká našeho života a mění jej? Určuje skutečně náš všední den? Pomáhá nám správně zacházet se všedním, běžným strachem, konflikty a zklamáními? Co pro nás znamená jeho poselství právě dnes? Jaké obrazy se ve vztahu k němu vybavují v naší mysli? Tyto a další otázky si klade známý duchovní autor a ve svých padesáti úvahách nám předkládá různé tváře Ježíše Krista (Ježíš vybočující z řady, Ježíš odpůrce výkonu, Ježíš-muž modlitby, Ježíš-vypravěč, Ježíš něžný, Ježíš plačící aj.).
Anselm Grün se narodil roku 1945 v Junkershausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münsterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet titulů (knih a zvukových materiálů) vyšlo také v češtině.

Knihu si můžete objednat zde.