Kauza Stvořitel

Lee Strobel

Úryvek z knihy (poslední kapitola - shrnutí):

Když jsem co nejobjektivněji zkoumal (...) nedostatky darwinismu, došel jsem k pevnému přesvědčení, že evoluce je dokázaná skutečnost - pokud ji definujeme jako mikroevoluční variace, jež pozorujeme v rostlinné a živočišné říši kolem nás. Během času došlo bezpochyby k obrovskému množství změn a značné diverzifikaci. Přesto nemáme k dispozici dostatek důkazů, z nichž bychom mohli vyvozovat radikální závěry o tom, že došlo k velkoškálovým makroevolučním přechodům.

Spisovatel Roger Lewin, bývalý redaktor časopisů Science a New Scientist, shrnul výsledek jedné významné vědecké konference o makroevoluci takto: „Ústřední otázka zní ...zda lze mechanismus ležící v základech mikroevoluce extrapolovat do té míry, aby se jeho pomocí dal vysvětlit jev makroevoluce. Třebaže riskujeme zpochybnění pozic některých přítomných vědců, musíme jasně odpovědět, že to možné není."

Stručně řečeno, množství víry potřebné pro udržení přesvědčení o nejdalekosáhlejších a sporných tvrzeních darwinismu výrazně přesahuje to, co jsem považoval za rozumně podložené jasnými důkazy vědy. Naturalismus navíc nenabízí absolutně žádné spolehlivé vysvětlení toho, jak vznikl vesmír. Toto selhání naturalistických a darwinovských myšlenek otevírá dveře k uvažování o jiné hypotéze - že jak vesmír, tak život, který v něm existuje, jsou výsledkem působení inteligentního činitele.

DRUHÁ MOŽNOST: HYPOTÉZA PLÁNU

„Velkou a zásadní otázku, kterou víra (či nevíra) v Boha je, není možné vyřešit pomocí jediného argumentu," řekl fyzik a teolog John Poikinghorne. „Na to je příliš komplikovaná. Člověk musí zvážit spoustu různých otázek a zhodnotit, zda odpovědi, které dostává, zapadají do smysluplného celkového obrazu."

Pro své pátrání jsem použil právě tento přístup. Zkoumal jsem šest různých vědeckých disciplín a snažil se zjistit, zda ukazují na existenci inteligentního tvůrce, nebo svědčí spíš proti ní.

Když jsem svou mysl otevřel možnosti, že vysvětlení leží mimo sféru naturalismu, zjistil jsem, že s vědeckými důkazy si nejlépe dokáže poradit hypotéza plánu. „Vysvětlovací síla" hypotézy plánu přesahuje schopnost jakékoli jiné teorie. Podívejte se na některá fakta, která jsem již při svém pátrání uváděl:

Důkazy z kosmologie

Díky vědeckým objevům za posledních padesát let získal starý kosmologický argument, zvaný také argument kalám, novou sílu a schopnost přesvědčit. Argument, který mi objasnil William Lane Craig, je jednoduchý, a přesto elegantní: zaprvé, cokoli začíná existovat, musí mít příčinu. Tuto první premisu nepopíral ani známý skeptik David Hume. Tvrzení ateisty Quentina Smithe, že jsme povstali z ničeho, pomocí ničeho a pro nic", se naší intuici jeví jako absurdní.

Za druhé, vesmír má počátek. Prakticky všichni kosmologové se nyní na základě dat shodují, že vesmír začal existovat při velkém třesku, a to v určitém bodě v minulosti. Craig zdůraznil, že dokonce i alternativní teorie vzniku vesmíru se bez počátku neobejdou. Když například Stephen Hawking využívá imaginární čísla, pouze jejich pomocí bod počátku v modelu někam skrývá, přičemž sám připouští, že takovýto model ve skutečnosti není popisem reality.

Z předchozích dvou premis pak nevyhnutelně vyplývá následující závěr: vesmír má příčinu. Dokonce i astronom Robert Jastrow, který kdysi býval agnostikem, uznává, že základní prvky křesťanství a moderní kosmologie jsou shodné: „Řetězec události vedoucí k člověku započal náhle a prudce, v konkrétním časovém okamžiku, v záblesku světla a energie."

Důkazy z fyziky

Jedním z nejpřekvapivějších objevů moderní vědy je to, že fyzikální zákony a konstanty se zcela nečekaně „spikly" tak, aby byl náš vesmír vhodný pro život. Jak například říká fyzik a filozof Robin Collins, gravitační síla je vyladěná s přesnosti jedna ku stu miliónů miliard miliard miliard miliard miliard.

Hodnota kosmologické konstanty, která představuje hustotu energie prostoru, je přesná tak, že by to odpovídalo zásahu při hodu šipkou z volného kosmu do středu terče o rozměrech trilionu trilióntiny centimetru nacházejícímu se na Zemi. Jeden odborník řekl, že pro to, aby v našem vesmíru mohl existoval život, musí v něm být přesně vyladěno více než třicet fyzikálních nebo kosmologických parametrů.

Collins ukázal, že tento „antropický princip" není možné vysvětlit pomocí náhody, a nejčastěji zmiňovaná alternativa - hypotéza mnoha vesmírů - není nijak podložena důkazy. Když navíc vezmeme v potaz, že tyto jiné světy by za svou existenci vděčily navýsost přesně navrženému procesu, zcela se zhroutí.

Důkazy byly tak silné, že dovedly Patricka Glynna k tomu, aby zavrhl ateismus. „Konkrétní data dnes silně ukazuji k hypotéze Boha." řekl. „Je to to nejjednodušší a nejzjevnější řešení antropické hádanky."

Důkazy z astronomie

Místo Země ve vesmíru se podobá jemnému vyladění parametrů ve fyzice, protože její složitě navzájem propojené geologické a chemické procesy společně neuvěřitelně účinně vytvářejí bezpečné místo pro člověka.

Astronom Guillermo Gonzalez a filozof vědy Jay Wesley Richards například říkají, že pro udržováni podmínek pro živé organismy na planetě je zapotřebí, aby obíhala kolem hvězdy s velice neobvyklými vlastnostmi, jaké má právě naše Slunce - hvězda musí mít správnou hmotnost, vyzařovat správné světlo, musí mít správný věk, být ve správné vzdálenosti od centra galaxie a na správné oběžné dráze, musí se nalézat ve správné galaxii a na správném místě. K tomu, že naše sluneční soustava a místo ve vesmíru jsou pro vytvoření obyvalelného prostředí navýsost vhodné, přispívá i mnoho dalších faktorů.

Výjimečné podmínky, které umožňuji existenci života, také zajišťuji to, že naše planeta je mimořádně vhodná pro pozorování a analyzování vesmíru a prostředí, v němž žijeme. To vše naznačuje, že naše planeta může být výjimečná, ne-li přímo jedinečná, a že Stvořitel možná chtěl, abychom byli schopni kosmos zkoumat.

„Kdyby vesmír nebyl vytvořen s maximální přesností, nikdy bychom nemohli začít existovat," řekl absolvent Harvardu astrofyzik John A. 0'Keefe z NASA. „Podle mého názoru pravě tyto okolnosti naznačují, že vesmír byl stvořen tak, aby v něm mohl žít člověk."

Důkazy z biochemie

Darwin řekl: „Kdyby bylo možné dokázat, že existuje nějaký složitý orgán, který nemohl vzniknout pomoci velkého počtu postupných, malých modifikací, pak by se moje teorie zcela zhroutila." Přesně to dokázal biochemik Michael Behe na „nezjednodušítelně složitých" molekulárních strojích.

Je vysoce nepravděpodobné, aby tato složitá, mikroskopická zařízení, jako třeba řasinky a bakteriální bičíky, vznikla po jednotlivých částech pomocí darwinovských procesů; všechny části v nich musely být už od počátku, jinak by nefungovaly. K dalším příkladům patří neuvěřitelný systém transportu bílkovin uvnitř buněk a komplikovaný proces srážení krve.

Tyto systémy, které zdaleka přesahuji možnosti lidské techniky, nepředstavují jen těžkou ránu pro darwinismus. Ukazují na transcendentního Stvořitele. „Můj závěr se dá shrnout dvěma slovy: inteligentní design," řekl Behe. „Říkám to na základě vědy. Jsem přesvědčen, že nezjednodušitelně složité systémy jsou silným důkazem záměrného a cíleného projektu inteligentního činitele."

Jak se ukazuje, Behe dokáže odolávat různým námitkám skeptiků. Ačkoli v oblasti biochemie jistě v budoucnosti dojde k dalším objevům, Behe upozorňuje, že nebudou schopny popřít složitost, kterou jsme již objevili - a která se dá nejlépe vysvětlit tím, že za ní stojí Stvořitel.

Důkazy z biologické informace

Dva metry dvojšroubovice DNA stočené v každičké ze sta trilionů buněk našeho těla obsahují specifické informace potřebné pro vytvoření všech bílkovin, z nichž se naše tělo skládá. Informace jsou kódovány pomocí chemické abecedy o čtyřech písmenech. Stephen Meyer, jenž vystudoval cambridgeskou univerzitu, ukázal, že žádná hypotéza se ani zdaleka nepřiblížila vysvětlení, jak se informace do biologické hmoty dostala pomocí přirozených prostředků.

Právě naopak. Říká, že kdykoli najdeme sekvenční uspořádání, které je komplexní a odpovídá nezávislému funkčnímu řetězci, vždy se jedná o výsledek působeni inteligence. „Knihy, počítačové kódy i DNA tyto dvě vlastnosti mají," řekl. „Víme, že knihy a počítačové kódy vytváří inteligence, a přítomnost téhož typu informace v DNA také naznačuje inteligentní zdroj."

Meyer navíc připomíná, že kambrická exploze, během níž se ve fosilních nálezech z ničeho nic, bez předchozích mezičlánků, objevuje celá řada zcela vyvinutých nových forem organismů, si také vyžaduje příliv obrovského množství nových biologických informací. „Informace je charakteristickou známkou mysli," řekl Meyer. „Existenci mysli, která dalece přesahuje tu naši, tedy existenci vědomého, plánujícího, racionálního, inteligentního a úžasně tvořivého projektanta můžeme vyvozovat čistě z genetických a biologických důkazů."

Důkazy z vědomí

Mnoho vědců dochází k závěru, že existenci vědomí není možné vysvětlit pomocí zákonů chemie a fyziky. Profesor J. P. Moreland vědomí definoval jako introspekci, cítění, myšlení, vnímání, touhy, přesvědčení a svobodná rozhodnuti, které nám umožňují žít a uvědomovat si svět kolem sebe i sebe sama. Vědomí se skrývá v „duši", která také oživuje tělo.

Podle jednoho vědce, který ukázal, že vědomí může přetrvat i poté, co mozek člověka přestává fungovat, dnešní vědecká zjištěni „spíše podporují názor, že ,mysl', ,vědomí' nebo ,duše' nejsou totožné s mozkem".

Jak řekl Moreland, „není možné získat něco z ničeho". Pokud vesmír začal mrtvou hmotou bez vědomí, jak je tedy možné získat něco úplně jiného - vědomé, živoucí, myslící, cítící a věřící bytosti - a to z hmoty, která je neobsahuje?" Začalo-li však všechno u Boži mysli, říká, „není nijak těžké vysvětlit vznik naší vlastni mysli".

Darwinistický filozof Michael Ruse otevřeně přiznal, že na otázku vědomí jak se zdá, nikdo, rozhodně ne darwinista, žádné odpovědi nemá". Neurofyziolog a laureát Nobelovy ceny John C. Eccies došel na základě důkazů k závěru, že „moje jedinečná mysl, uvědomující si sebe sama, nebo moje jedinečné já či duše má něco, co bychom mohli nazvat nadpřirozeným původem".

…

PRŮNIK VĚDY A VÍRY

V otázkách víry bohužel panuje spousta nedorozumění a mylných představ. Někteří lidé se domnívají, že víra je v rozporu s fakty. „Celým smyslem víry," ušklíbl se Michael Shermer, redaktor časopisu The Skeptical Inquirer, „je věřit bez ohledu na důkazy, což představuje naprostou antitezi vědy."

Já však takto víru rozhodně nevidím. Považuji ji za rozumný krok stejným směrem, jakým ukazují důkazy. Jinými slovy, víra jde za pouhé uznání, že fakta vědy a historie ukazuji k Bohu. Představuje reakci na tato fakta, kdy začneme Bohu důvěřovat - krok, který je na základě důkazů zcela oprávněný.

Alister McGrath z Oxfordu poukázal na to, že všechny světové názory vyžadují viru. „Tvrzení ateismu o pravdě se prostě nedají dokázat," řekl. „Jak můžeme vědět, že neexistuje Bůh? Ateismusje ve své podstatě víra, která vyvozuje závěry, jež zasahují za hranice dostupných důkazů."

Na druhou stranu důkazy, které nabízí nejnovější vědecký výzkum, přesvědčují stále více vědců, že fakta podporují víru jako nikdy předtím. „Stará představa, že existence obnáší něco víc, než je zřejmé na první pohled, najednou opět nabývá na aktuálnosti," řekl novinář Gregg Easterbrook. „Vstupujeme do největší éry spojení vědy a víry od doby, kdy se tyto dvě oblasti naposled pokoušelo smířit osvícenství."

Pro mnoho lidi, včetně fyzika Paula Daviese, je to šokující a nečekaný vývoj. „Může se to zdát bizarní," řekl, „ale podle mého názoru věda nabízí jistější cestu k Bohu než náboženství."

James Tour, specialista v oboru nanovědy z Riceovy univerzity dodává: „Jen naprostý zelenáč, který o vědě nic neví, může tvrdit, že věda víru o něco obírá. Když člověk opravdu studuje vědu, přivede ho to k Bohu blíž."

Astrofyzik a kněz George Coyne to formuloval takto: „Nic, co se o vesmíru dozvídáme, víru neohrožuje. Může ji to jen obohatit."

John Poikinghome, který si dříve, než se stal kazatelem na plný úvazek, získal uznání jako matematický fyzik na cambridgeské univerzitě, říká, že stejný způsob uvažováni, jaký používá ve fyzice, mu pomohl dojít k život proměňujícím závěrům ohledně Boha:

Nikdo nikdy neviděl kvark a myslím, že ho ani nikdo nikdy neuvidí. Jsou tak těsně vzájemně vázány v jádrech protonů a neutronů, že je nic nemůže od sebe oddělit. Proč tedy věřím v neviditelné kvarky? ... Stručně řečeno proto, že diky kvarkům chápeme množství přímých fyzikálních důkazů. ... Podobnou strategii bych rád použil i s ohledem na neviditelnou realitu Boha. Jeho existence logicky vysvětluje mnoho aspektů našeho poznání a zkušenosti: řád a bohatost fyzického světa; mnohovrstevnatost reality; téměř univerzální lidský prožitek uctívání a naděje; osobu Ježíše Krista (včetně jeho vzkříšení). Myslím, že v obou případech se jedná o velice podobné myšlenkové pochody. Nevěřím, že bych se při přechodu od vědy k náboženství dopouštěl nějakého zvláštního intelektuálního skoku. ... Věda a víra jsou při hledání pravdy ve své nejhlubší podstatě intelektuálními příbuznými."

Dodal ovšem důležité upozornění. „Náboženské poznání klade větší nároky než poznání vědecké," řekl. „Vyžaduje svědomitou pozornost vůči otázkám pravdy, ale také odpověď na objevenou pravdu v podobě závazku."

Podle McGratha hebrejský výraz pro pravdu má i význam „něco, nač je možné se spoléhat". Pravda se tedy týká něčeho více než jen pouhé správnosti. „Týká se důvěryhodnosti," vysvětluje. „Jedná se o záležitost vztahu a ukazuje na někoho, kdo je zcela hoden naší důvěry. Nejsme žádáni, abychom se prostě seznámili s dalším faktem, ale abychom vstoupili do vztahu s tím, kdo je schopen nám dát život a uspokojení."

Fakta vědy a dějin nás mohou vést jen po část cesty. Pravda v určitém bodě vyžaduje odpověď. Když se rozhodneme, že nebudeme jen dumat o abstraktních představách projektanta, ale přijmeme ho pro sebe jako „pravého Boha", pak se s ním můžeme setkat osobně, mít s ním každodenní vztah a strávit s nim věčnost, jak to zaslíbil.

A to, jak zjistil jeden mladý lékař a jeho žena, mění vše.

OD VĚDY K BOHU

Vědecké důkazy, ve prospěch existence Boha nikoho nepřekvapily víc než jistého uhlazeného, stříbrovlasého, sedmdesáti sedmi letého lékaře, který seděl naproti mně v salónku jedné restaurace v jižní Kalifornii.

Jeho příběh, podobně jako ten, který mi o něco dříve vyprávěl Craig o východoevropské fyzičce, která našla Boha prostřednictvím kosmologie, je dalším svědectvím o schopnosti vědy ukazovat hledajícím na Boha. Je ale ještě něčím více - mapou toho, co dělat, pokud máte osobně zájem zjistit, zda se víra v Boha může opřít o fakta.

Viggo Olsen je vynikající lékař, jehož život je prostoupen vědou. Lékařskou fakultu dokončil s vyznamenáním a později se stal diplomovaným pracovníkem rady American Board of Surgery a výzkumným pracovníkem American College of Surgeons. Za jménem má celou sbírku zkratek - M.S., M.D., Litt.D., D.H., F.A.C.S., F.I.C.S. a D.T.M&H. Svou dřívější duchovní skepsi připisuje znalostem světa vědy.

„Na křesťanství a Bibli jsem se díval očima agnostika," řekl. „Moje žena Joan byla také skeptická. Byli jsme přesvědčeni, že pro existenci Stvořitele nemáme žádný nezávislý důkaz. Věřili jsme naopak, že život vznikl prostřednictvím evolučních procesů."

Problémem byly Joanini rodiče, hluboce věřící křesťané. Když je Viggo a Joan v roce 1951 navštívili cestou na Viggovu první stáž v jedné nemocnici v New York City, vyslechli si notnou dávku náboženské propagandy. Viggo a Joan dlouho do noci rodičům trpělivě vysvětlovali, že křesťanství není v souladu s moderní vědou. Nakonec ve dvě hodiny ráno z čiré frustrace slíbili, že se nad křesťanskou vírou přece jen zamyslí.

Olsen tvrdil, že při hledání bude upřímný a čestný, ale v mysli už měl připravený plán. „Nechtěl jsem se vůbec pouštět do objektivního studia," vzpomíná. „Stejně jako chirurg provádí řez hrudníkem, rozhodli jsme se zaříznout do Bible a vypreparovat z ní všechny trapné vědecké omyly."

Ve svém novém domově si Viggo a Joan vzali list papíru a nadepsali jej „Vědecké omyly v Bibli". Mysleli si, že se jim ho povede snadno zaplnit. Vypracovali si systém, v jehož rámci chtěli spolu diskutovat o tom, co se během zkoumání dozvědí. Na konci mělo vždy přibývat nezodpovězených otázek. Když Viggo pracoval v nemocnici, Joan měla za úkol studovat otázky, které zůstaly nedořešené. Každý druhý večer nebo víkend, když Viggo neměl službu v nemocnici, studovali společně, analyzovali, diskutovali a přeli se.

Brzy se objevily problémy - ale ne toho typu, který čekali. „Měli jsme problém vědecké omyly vůbec najít," řekl. „Nalézali jsme věci, které se jako chyby jevily, ale po dalším zvažování a studiu se ukazovalo, že jsme otázku dostatečně nechápali. To nás donutilo zbystřit pozornost."

Pak jim jeden student dal knihu z roku 1948 nazvanou Modem Science and Christian Faith (Moderní věda a křesťanská víra). Každou z jejích třinácti kapitol napsal jiný vědec a hovořil v ní o důkazech, které na poli jeho bádáni ukazují na Boha. Třebaže vyšla ještě předtím, než došlo k mnoha z těch převratných vědeckých objevů, které jsem popsal v této knize, důkazy přesto stačily na to, aby Vigga a Joan úplně omráčily.

„Úplně nás to ohromilo!" řekl Olsen. „Poprvé v životě jsme si uvědomili, že za křesťanstvím stojí dobré důvody. Rozhodnutí uvěřit jim rozhodně neznamenalo spáchat intelektuální sebevraždu."

ŽIVOTNÍ DOBRODRUŽSTVÍ

Knihu úplně zhltli a pak spoustu dalších, které našli v seznamu použité a doporučené literatury. Při analýze důkazů došli k několika závěrům.

Za prvé jim vědecké základy říkaly, že vesmír není věčný, ale že vznikl v určitém okamžiku. Vzhledem k tomu, že vesmír je plný energie - tepelné, atomové a tak dále - došli k závěru, že musel vzniknout působením nějaké obrovské síly.

Za druhé se dívali na plán, který je zjevný ve vesmíru, na lidském těle i na úrovni orgánů a buněk, což je vedlo k přesvědčení, že síla, která dala vesmíru vzniknout, musí být také inteligentní.

Za třetí došli k závěru, že ačkoli je lidský intelekt úžasný, existuje ještě něco většího - schopnost lidí vcítit se do situace druhých, milovat a soucítit. A protože Stvořitel musí být větší než jeho stvořeni, musí být obdařen stejnými vlastnostmi.

Na základě důkazů a uvažování byli nezávisle na Bibli schopni odpovědět na první ze tří otázek, které tvořily základ jejich studia: „Existuje Bůh, který stvořil vesmír?" Samotné je překvapil verdikt: ano, osobní Stvořitel, Bůh existuje.

Když si ujasnili tuto otázku, začali se věnovat dalším dvěma širokým tématům: „Zjevil se Bůh lidstvu prostřednictvím Bible nebo jiných svatých písem? A je Ježíš Božím Synem - Bohem a člověkem zároveň —a může nám pomoci, jak to tvrdil?"

Začali zkoumat tyto otázky. Jednoho dne se Viggovi při práci v nemocnici podařilo formulovat argument proti křesťanství, který mu připadal - velice silný. „Byl jsem na něj opravdu pyšný," řekl mi a celou scénu si vybavoval tak, jako kdyby se to stalo minulý měsíc. „Celý den jsem si ho v hlavě přehrával a brousil. Nemohl jsem se dočkat, až ho povím Joan!"

Když mu skončila služba, musel ujít tři bloky, než se dostal do jejich malého bytu. „Dodnes si pamatuji, co mě napadlo, když mi Joan otevřela dveře a políbila mě - mám to ale krásnou těhotnou ženušku." Vešel dovnitř a zavřel dveře. Hned v předsíni začal Joan vysvětlovat novou námitku vůči křesťanství. Nakonec se zeptal: „Co si o tom myslíš?"

„Joan na chvíli mlčela," vzpomínal doktor Olsen. „Pak se na mne podívala těma svýma nádhernýma modrýma očima a řekla: ,Ale Vicu, copak jsi po všech těch měsících studia nakonec opravdu neuvěřil, že Kristus je Boží syn?'

Něco na způsobu, jakým to řekla a jak se na mě podívala, téměř okamžitě zbořilo všechny překážky, které ještě v mé mysli byly," řekl.

„Důkazům už nic nestálo v cestě. Vše, co jsme zjistili, se náhle spojilo do úžasného, nádherného, zářivého, fantastického obrazu Ježíše. Zaváhal jsem a pak jsem řekl: .Ano, uvěřil. Vím, že je to pravda. Opravdu věřím!' Až do té chvíle jsem nevěřil, ale když všechny bariéry padly, věděl jsem, že Joan má pravdu. Přešli jsme do obývacího pokoje a posadili se na pohovku. Zeptal jsem se: ,A co ty?' Odpověděla: ,Já už jsem si tu otázku vyřešila před několika dny, ale bála jsem se ti to říct. Všechno to, co jsme spolu studovali a dozvídali se, mě nakonec přesvědčilo o pravdivosti Bible, o osobě Ježíše Krista a o tom, že ho potřebuji - že ho oba potřebujeme. Před několika dny mi došlo, že jsem o tom zcela přesvědčená.“ Už se modlila a přijala Boží dar odpuštění a věčného života. A tím začalo největší dobrodružství našeho života!"

Viggo a Joan chtěli mít vliv na svět, a tak se modlili odvážnou modlitbu a požádali Boha, aby je poslal na místo, kde lidé neznají Boha a nemají lékařskou péči. Bůh jejich prosbu vyslyšel - a Olsenovi strávili třicet tři let v chudičkém Bangladéši.

Založili tam nemocnici Memorial Christian Hospital, která se stala střediskem lékařské péče a duchovního světla a kde nespočet lidí našel uzdravení a naději. Spolu s kolegy pomáhali založit 120 sborů. Vřele je přijímali jak lidé, tak bangladéšská vláda - Viggo dokonce jako výraz vděčnosti za svůj přinos pro tuto zemi dostal čestné vízum č. 001.

„Muselo být těžké žit v tak chudé zemi bez moderních vymožeností," poznamenal jsem.

„Kdepak," řekl a usmál se. „Bylo to největší dobrodružství, které jsme kdy mohli zažít. Když žijete na místě, kde máte pořád starostí nad hlavu, když se topíte a nevíte, jak dál, a modlíte se z celého srdce - pak vidíte, jak Bůh natahuje svou ruku, dotýká se vašeho života a řeší situaci tak, jak by vás to ani ve snu nenapadlo."

Zajiskřilo mu v očích. „Tomu říkám křesťanský život!" prohlásil. „S tím se nedá nic srovnat. Zažívali jsme to stále znova a znova. Nenechali bychom si to ujít za nic na světě. Podle mého názoru je tím nejlepším způsobem jak žít, najít cíl, pro který vás Bůh stvořil — ať už je to cokoli - a pak jít naplno za ním."

Viggo nakonec o svých zkušenostech napsal tři knihy. Titul jedné z nich se mi zvlášť líbí: The Agnostic Who Dared to Search - Agnostik, který se odvážil hledat. Naznačuje, že zkoumání důkazů pro Boha s sebou nese jisté riziko. V určitém bodě si totiž pravda, kterou objevíte, vyžádá odpověď. A to může změnit vše.

Strobel, Lee. Kauza Stvořitel, Novinář pátrá po tajemství vzniku života. Návrat domů, Praha, 2006, s. 266-277

Knihu lze objednat u Návratu domů.

Viz též:
Evoluce a stvoření
Co je to věda?
Zdánlivé rozpory mezi vědou a vírou
Věda a víra podle Jiřího Grygara
Zákony přírody
O jiných dimenzích a jazyku Bible