Pravda, pluralismus a tolerance

Daniel Agnew

Když lidi přimějete myslet si, že myslí, budou vás milovat; pokud je však přimějete skutečně myslet, zanevřou na vás.
          Don Marquis
***************************
Ježíš řekl: "Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas."
Pilát mu řekl: "Co je pravda?"
          Bible, Evangelium podle Jana, 18,36-37

Radikální pluralismus v podstatě říká: "Neexistuje objektivní pravda, každý jednotlivec vytváří realitu, a proto neexistuje žádná objektivní realita, vše je subjektivní" (1). Zastánce takového názoru si paradoxně osobuje právo na výjimku z tohoto pravidla, protože svým tvrzením se vymezuje oproti tvrzení oponenta, že pravda není relativní a že objektivní realita existuje. Zastánce radikálního pluralismu se nesoudržnosti nevyhne ani v případě, že bude tvrdit, že tento názor zastává jen ze své vlastní perspektivy. Pokud přiznává, že byl vyřčen jen z jeho vlastní perspektivy (tedy subjektivně), pak to de facto znamená, že existenci objektivní pravdy nemůže vyloučit, a tím pádem jeho tvrzení, kterým popírá existenci objektivní pravdy, nemá žádnou váhu.

Proč jsou pluralistické a relativizující přístupy k pravdě v současnosti tak populární, a to navzdory tomu, že se při nezaujaté analýze ukazují jako absurdní, protože vyvracejí samy sebe?

Zdá se, že jejich přitažlivost je dána nepochopením pojetí a zásad tolerance. V západní demokratické společnosti si velmi ceníme hodnoty tolerance k různým názorům. Pokojné soužití lidí různých světonázorů v globální společnosti vyžaduje takt a schopnost zabraňovat možným konfliktům již v jejich možném ohnisku. Střet názorů může zapálit rozbušku potenciální exploze. Tolerance značí cestu přežití v pluralitní společnosti. Mnoho lidí však má dojem, že tolerance vyžaduje radikální pluralistický přístup k otázce pravdy. Jedině taková tolerance je prý "bezkonfliktní." Myslí si, že tvrzení, že objektivní pravda existuje, není s tolerancí v souladu, protože tím pádem by ostatní názory musely být považovány za nesprávné nebo nepravdivé. Abychom zachovali toleranci ke všem názorům, nesmíme prý považovat žádný z nich za nesprávný či nepravdivý. Pravdivé musejí být všechny, ale protože jsou ve vzájemném rozporu, nemohou být všechny pravdivé objektivně. Pravda tudíž musí být relativní a pluralistická.

Zde se jasně ukazuje, že takový přístup se zakládá na nesprávném pochopení tolerance. Tolerance vychází z toho, že nesouhlasíte s tím, co tolerujete, protože souhlas nevyžaduje žádnou toleranci. Nemůžete tolerovat názor, o kterém soudíte, že je správný nebo pravdivý. Člověk tedy může tolerovat jen takový názor, který považuje za nesprávný nebo nepravdivý. Podstata tolerance předpokládá, že člověk věří, že tolerovaný názor je nesprávný nebo nepravdivý. Tolerance počítá s existencí objektivní pravdy.

Z křesťanského pohledu není základem pro toleranci relativita názorů, ale respekt k hodnotě každého člověka, stvořeného k Božímu obrazu a obdařeného Bohem danými právy, včetně práva na svobodu názoru a projevu. (2) Proto Ježíš řekl: "Slyšeli jste, že bylo řečeno: Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého. Já však vám pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují." (3)

Toleranci uplatňujeme při tom, jak se chováme k lidem, s nimiž nesouhlasíme, nikoli při zacházení s jejich názory. Tolerance vyžaduje, abychom se chovali ke každému slušně a uctivě, bez ohledu na jejich názor. Nevyžaduje, abychom všechny názory považovali za rovnocenné, stejně hodnotné nebo stejně pravdivé.

Být označen za netolerantního, protože pouze vyjádřím nesouhlas s něčími názory, je absurdní. Tvrdit, že názory jednoho šlověka nemohou být lepší nebo pravdivější než názory druhého, odporuje logice. Když říkám, že některé názory jsou nepravdivé, nepřesné, neúplné, nemorální nebo hloupé, neporušuji tím žádnou normu, definici nebo měřítko tolerance. (4) Přináším "na trh" svůj osobní názor, kladu jej vedle názorů ostatních a ponechávám druhým svobodu s tímto mým názorem naložit, jak uznají za vhodné. Stejně tak i já mohu svobodně nakládat s názory jiných lidí.

I když hlavní náboženské systémy obsahují mnohé společné prvky, v zásadních věcech se liší. (5) Uveďme jeden příklad z oblasti rozdílů mezi náboženstvími. Převážná většina velkých náboženských systémů učí, že člověk může být přijatelný Bohu na základě toho, co činí během života. Naproti tomu křesťanství učí, že žádný člověk nemůže být Bohu přijatelný na základě žádných vlastních zásluh. Přijetí Bohem je v křesťanství založeno na dokončeném díle Ježíše Krista, skrze víru, že jeho oběť se vztahuje na mě samotného. V tomto bodě nemohou být křesťanství a ostatní náboženské systémy v souladu, protože učí protikladné věci.

Tolerance neznamená, že automaticky přijmeme názory všech ostatních za pravdivé. To, co se dnes vydává za "toleranci", bývá někdy jen intelektuální zbabělost, nedostatek odvahy se intelektuálně angažovat. Křesťanský myslitel Ravi Zacharias varuje: "Pravdu nelze obětovat na oltáři předstírané tolerance. Pravá tolerance je úcta k odlišným názorům, nikoli lhostejnost k pravdě." (6)

1) Samples, Kenneth R.: Responding to Religious Pluralism
www.reasons.org/resources/faf/98q1faf/98q1apol.shtml (2. 8. 2007)
2) Craig, Lane William: Are There Objective Truths about God?
www.reasonablefaith.org/site/PageServer?pagename=audio_visuals (2. 8. 2007, audiozáznam přednášky)
3) Bible, Evangelium podle Matouše, 5,43-44
4) Greg, Koukl: When Tolerance Is Intolerant
www.str.org/site/News2?page=NewsArticle&id=6742 (2. 8. 2007)
5) viz 1)
6) Zacharias, Ravi: Deliver Us From Evil, Word Publishing, Dallas, 1996, s. 94

2. srpna 2007

Viz též:

Tolerance nebo láska?
Je křesťanství netolerantní?
Vedou všechny cesty ke stejnému cíli?
Křesťanství a jiná náboženství
Je všechno opravdu relativní?
Realita je objektivní
Tři definice pluralismu