Je všechno opravdu relativní?

Paul Copan

Ukázka z knihy

Zvětšit obrázek

Autor knihy "Je všechno opravdu relativní?" (Návrat domů, 2003) Paul Copan uvádí sedm hlavních principů argumentace proti filozofii relativismu. Zde si můžete přečíst jejich stručné shrnutí. Argumenty jsou v knize dobře rozebrány, proto ji všem vřele doporučuji.

Princip č. 1:
Relativismus si vnitřně protiřečí

Pravda je to, co odpovídá realitě a řídí se podle ní. Měli bychom určitým věcem věřit proto, že j sou pravdivé, a ne proto, že jsme se o nich dozvěděli od svých rodičů, přátel či kultury, v níž žijeme.
Relativismus si činí nárok na absolutní pravdivost. Z toho vyplývá, že relativismus si protiřečí, je tedy chybný a jako takový by měl být odmítnut.
Relativista ve skutečnosti věří, že relativismus platí pro všechny. Například: relativista věří, že jeho pohled platí přinejmenším pro dvě osoby ("je to pravda pro vás, ne však pro mne"). Nevěří tedy, že se jeho přesvědčení týká jen jeho samotného.
Existence rozdílů sama o sobě nedokazuje pravdivost relativismu. Už jenom základ pro relativistický postoj (že mnoho lidí spolu nesouhlasí) je pravdivý - ne falešný; a relativistický závěr o nevyhnutelnosti relativismu je také považován za pravdivý.
Pokud před kterékoli relativistické tvrzení přidáme úvodní frázi : "Je pravda, že...", pak jsme z něho udělali absolutní pravdivostní tvrzení.
Ti, kdo prohlašují, že snažit se "obracet na svou víru" druhé je špatné (a to absolutně špatné!), se obvykle snaží obrátit druhé na stranu svého přesvědčení.
Pokud je znakem arogance věřit v objektivní pravdu, pak jsou arogantní lidé na obou stranách. Arogance však souvisí především s postojem, nikoli s přesvědčením. (A postoj křesťanů by měl být stejný jako postoj onoho žebráka, který říká jinému, kde najít chléb.)
Je naprosto v pořádku věřit v objektivní pravdu - zvláště proto, že uznání objektivní pravdy je tak jako tak nevyhnutelné.

Princip č. 2:
Realita je objektivní

Bez ohledu na to, jak moc se domníváme, že můžeme formovat realitu, v určitém okamžiku musíme přiznat, že jistá část našeho vlastního přesvědčení (jako právě předpoklad, že můžeme podle vůle tvořit jakoukoli realitu) je vůči lidské snaze o manipulaci imunní.
Nezávisle na síle genetických nebo kulturních vlivů si stále musíme zachovat alespoň nějakou objektivitu, abychom mohli dojít k závěrům ohledně síly těchto vlivů.
Ačkoli je naše myšlení limitováno mnoha faktory, neznamená to, že nejsme schopni žádné objektivity.
Věřit, že a) všichni můžeme libovolně utvářet realitu (představa kusu tvarovatelné hlíny), znamená věřit, že existuje alespoň jedna skutečnost, kterou tvarovat či ovládat nemůžeme - konkrétně to, že všichni můžeme tvarovat svou vlastní realitu. Ti, kdo tvrdí, že realita je jen jako měkký kus hlíny, věří, že se to týká všech lidí - ne jen jich samotných.
Dále myšlenka, že upřímná víra z něčeho vytvoří pravdu, obsahuje protimluv. Vždyť co když já upřímně věřím, že víra sama z ničeho pravdu neudělá? Kromě toho, nikdo z nás takto nežije v každodenním životě dopravních tlačenic, finančních starostí a společenských problémů. Jinak řečeno, upřímná víra tyto nepříjemnosti neodstraní.
Závěr, k němuž někteří lidé docházejí, že b) realita je utvářena faktory na nás nezávislými (dědičnost, historie, kultura, řeč), není sám o sobě považován za výsledek těchto vlivů, ale za objektivní a na daných vlivech nezávislý postoj . Ti, kteří tento postoj prosazují, ve skutečnosti nevěří, že by zahrnoval i jejich vlastní pohled! (Například dějepisci, kteří tvrdí, že v historii neexistuje rozdíl mezi fikcí a fakty, věří, že jejich tvrzení není fiktivní!)
Přesvědčení, že vše je jen otázkou perspektivy (tedy něco jako "názor"), je předkládáno jako pravdivé a platné pro všechny, a to současně s vírou, že pro toto přesvědčení existují důvody (pravé důvody, nikoli falešné).
Ti, kdo redukují vše, co si myslíme a děláme, na pouhou dědičnost, prostředí, reprodukci a přežití či jazyk, se dopouštějí jedné ze dvou věcí: a) protiřečí sami sobě tím, že se chovají, jakoby právě oni unikli vlivům, kterým všichni ostatní podléhají (mylná představa o vlastní výjimečnosti), nebo b) neříkají vlastně vůbec nic, jelikož to, co vyjadřují, není ničím víc než jen výsledkem daných vlivů.

Princip č. 3:
Logika není libovolně proměnná

K popření platnosti logiky (jako třeba: "to je jen logika Západu") budeme muset použít logiku.
Logika je nezbytná pro jazyk, nikoli naopak. Už jenom rozlišování slov ve větě předpokládá logický zákon o nepřípustnosti protimluvu (A není totéž co non-A).

Princip č. 4:
Dělat si úsudky je nezbytné

Pokud se domníváme, že nikdo by nikdy neměl "soudit", a současně poukážeme na to, že druzí "soudí", pak jsme právě vyslovili vlastní soud.
Když lidé říkají: "Kdo jsi, abys soudil?", zeptejte se, co mají slovem "soudit" na mysli. Nesoudí snad oni vás za to, že vy soudíte někoho jiného?
Pamatujme, že jsou úsudky dobré a úsudky špatné. Příklad nesprávného soudu (povýšeného a trvalého souzení druhých) je v Matoušově evangeliu 7, l, kde je ukázka člověka, který cítí samolibost nebo se cítí morálně nadřazený ve srovnání s nedostatky druhých. Existuje však vhodný druh soudu, který můžeme činit (viz Janovo evangelium 7,24). Je to soud správný a poctivý, nikoli povrchní.

Princip č. 5:
Pojem tolerance musí být objasněn

Když nás někdo nazve "netolerantními", musíme se nejprve zeptat, co si pod slovem tolerance představuje. "Tolerance", která "akceptuje všechna hlediska jako pravdivá a oprávněná", si vnitřně protiřečí. (Člověk, který vás označuje jako "netolerantního", neakceptuje vaše hledisko jako pravdivé ! )
Pravá tolerance, jak je tradičně chápána, rozlišuje mezi osobami, s nimiž by se mělo zacházet s respektem, a mezi vírou, přesvědčením, které daná osoba zastává a s nímž souhlasit nemusíme.
Relativista pohlíží na "toleranci" jako na něco absolutního: "Můžete věřit, čemu chcete, jen musíte být tolerantní k jinému druhu víry." (Podle všeho je tedy univerzálně nesprávné být netolerantní! )
Musíme sladit své přesvědčení a pravdu s kultivovaností a laskavým jednáním. Musíme říkat pravdu v lásce (Efezským 4,15, NBK).

Princip č. 6:
V morálním relativismu nelze žít

Znamená to, že lidé si ve skutečnosti myslí, že porušovat jejich práva je špatné. A dokonce i relativisté se zlobí a urážejí nad zdánlivou "nemorálností" absolutních mravních principů.
Ti, kdo se rozčilují nad vnucováním morálky jiným, zjevně také věří, že takové jednání je mravně nesprávné. Proč se však tolik zlobí, když všechno je relativní?
Objektivní mravní principy existují (nacistická či stalinovská brutalita, upalování vdov, mučení). Intuitivně rozeznáváme takové pravdy jako : "týrání dětí pro zábavu je špatnost", "vražda či krádež jsou špatnost", "laskavost je dobro". Zjevně neexistují žádné platné důvody k odmítnutí těchto intuitivních postojů.
Říci, že praktiky jiné kultury jsou nemorální, není výrazem arogance, pokud jsou současně rozpoznávány mravní neřesti kultury vlastní (stejně jako ctnosti jiných kultur). Předpoklad, že jedna kultura nemůže "činit soudy" nad jinou kulturou, ve skutečnosti podkopává možnost mravní reformy (zrušení trhu s otroky, občanská práva pro národnostní menšiny).
V mravním relativismu není možné žít. Ve skutečnosti představuje osobní výběr určitých mravních principů, podle nichž jednotlivec žije. Lidé pak věří, že podvádění při zkouškách nebo sexuální svoboda j sou v pořádku, zatímco zcizení jejich majetku či překročení jejich práv je špatnost.

Princip č. 7:
Náboženský pluralismus představuje exkluzivismus

Pokud někdo věří, že všechna náboženství vedou ke spasení nebo osvobození, domnívá se, že disponuje schopností náhledu na věc, kterou zastánce konkrétní náboženské tradice postrádá. Věří totiž, že on má pravdu, zatímco stoupenec tradičního náboženství se mýlí. Pluralismus je proto projevem exkluzivismu, protože si přisvojuje "Boží pohled" na věc náboženství.
Pokud j e náboženské přesvědčení jen kulturně podmíněnou reakcí na Nejvyšší skutečnost, pak je i náboženský pluralismus pouze jednou z těchto kulturně podmíněných reakcí. Přesto se však náboženský pluralista snaží vyvolat dojem, že jeho pohled kulturně podmíněný není. (Chová se jako pozorovatel slepců dotýkajících se slona, a nikoli, jako by on sám byl jedním ze slepců!)
Všechna náboženství jsou výlučná, ne pouze křesťanství (např. Buddha odmítl Védy, hinduistická Písma a jejich víru o věčné duši). Všechna náboženství si přisvojují jistý "Boží pohled" na věc.
Zdůrazňovat náboženský prožitek a praktiky, a přitom ignorovat obsah náboženských a naukových pravd znamená vyhýbat se tomu, s čím se musí vyrovnat všechny systémy (ať systémy "náboženství" či "spirituality"). Proč bych měl věřit tomu, čemu věřím, když nemám žádný dobrý důvod se domnívat, že je to pravda, a ne lež?
Rozumová hodnota víry je daleko důležitější než její zeměpisné zastoupení. Samotná skutečnost, že jsme se narodili v určitém náboženském prostředí, neurčuje pravdivost náboženského pluralismu. (Přemýšlejte o tomto: Co kdybyste vyrůstali v nacistickém Německu?) Není mnohem pravděpodobnější, že existují kvalitní důvody k přijetí jednoho věroučného systému a k odmítnutí jiných? Které hledisko je nejsilnější v logickém zdůvodnění věcí? To je otázka zásadní, protože souvisí s faktory objektivními, a ne svévolně proměnitelnými.

Copan, Paul: Je všechno opravdu relativní? (Návrat domů, 2003), ss. 62–68.

Anotace:
Práce je kritickým pohledem na důsledky filozofie „relativismu“ a na kulturu rozkládající pojem pravdy.
Proč někteří lidé věří, že relativismus je správný?
Především je to proto, že existuje tolik rozdílných vyznání a názorů. Proto se často setkáváme s otázkou, zda není skutečně netolerantní myslet si, že jeden člověk či skupina lidí má pravdu, zatímco ostatní se mýlí.

Autor zkoumá tato tvrzení a hledá odpovědi na následující otázky:
* Jsou tvrzení relativismu dostatečně konzistentní?
* Existuje objektivní realita?
* Je logika konstantní a nebo je libovolně proměnná?
* Je skutečně nutné dělat si úsudky o tvrzeních, se kterými se setkáváme?
* Co obsahuje termín „tolerance“?
* Poskytuje morální relativismus dobrý základ pro každodenní život?
* Jaké důsledky přináší náboženský pluralismus?

Publikace řady RZIM – Ravi Zacharias International Ministries jsou určeny především těm, kdo si kladou otázky nebo mají přímo těžkosti s vírou v Boha a s důvěryhodností křesťanské víry.

Tuto 70ti stránkovou knihu si můžete objednat u nakladatelství Návratu domů (cena 69 Kč)

Viz též:
Realita je objektivní
Pravda, pluralismus a tolerance