Je křesťanství netolerantní?

Židé podnikli invazi od Kenaánu a pozabíjeli Kenanejce. Křesťanství je odpovědné za křižácké výpravy a inkvizici. Jak můžete obhajovat tradici, která pěstuje takovou netoleranci?

Je snadné přijít na to proč si lidé myslí, že židovsko-křesťanská tradice vede k netoleranci. Když Izraelci dobývali Kenaán, bylo jim rozkázáno, aby bez lítosti pozabíjeli všechny obyvatele. Později, ale tentokrát bez Božího rozkazu, "křesťanští" dobyvatelé bezohledně používali křesťanské náboženství jako kulturní zbraň, kterou kombinovali s vojenskou silou. Mnoho z "pokřesťanštění" Západu bylo dosaženo díky meči a motivy "křesťanských" válečníků byly přinejmenším smíšené.

Při povrchním srovnáním s křesťanstvím a judaismem se zdá být tolerantnější pohanství. Zde každý má své vlastní bohy (a hodnoty), a teoreticky je ochotný nechat každého, ať si věří, uctívá a jedná, jak chce. Každý toleruje bohy toho druhého a všichni spolu vycházejí.

Ve skutečnosti ale to nefunguje tak přátelsky. Různí bohové představují různé morální a kulturní hodnoty. Proto nevyhnutelně dochází ke střetům bohů (a hodnot) různých skupin. V pohanství ta silnější skupina nakonec přemůže tu slabší a vnutí jim své bohy a to často bez záminek blaha nebo spravedlnosti. Když pozorujeme části světa, kde dominují pohanské náboženské a kulturní hodnoty, získáme realističtější pohled na pohanskou "toleranci".

Je pravda, že křesťanskou víru zneužívali králové, křižáci a inkvizitoři. S depresivní pravidelností vypočítaví světští králové cynicky vedli své "křesťanské" armády proti jiným "křesťanským" (stejně jako pohanským a muslimským) nepřátelům. Navzdory tomu však zde působilo křesťanské evangelium a vliv Svatého ducha, a to i skrze porušenou západní kulturu, kde hlásalo, jakou hodnotu má každý jednotlivec pro milujícího Boha. A i když židovsko-křesťanskou náboženskou tradici její nepřátelé stále nazývají netolerantní, učinilo biblické náboženství západní svět tou nejhumánnější, nejosvícenější, nejtolerantnější, a nejrozmanitější společností, jaká kdy existovala (a to i přes všechno to nehumánní, neosvícené, netolerantní a soběstředné, co v této společnosti existuje).

Mnoho netolerance v západní židovsko-křesťanské tradici je neospravedlnitelné. Ale navzdory vážným pochybením byl někdy netolerantní postoj zaujímán vůči opravdové falši, nespravedlnosti a zlu. Proč? Protože biblické náboženství představuje Boha, který má pro toleranci i netoleranci rozumné důvody.

Kenaánci byli asi překvapeni, že se Izraelité dívali s hrůzou na lidské oběti a jiné případy nelidského zpustlého jednání, které Kenaánci dělali ve jménu jejich bohů. Byli přesvědčeni, že kdyby nevykonávali své hrozné rituály, jejich bohové by se zlobili a oni by byli potrestáni.

Podobně byli šokováni a překvapeni Aztékové (kteří obětovali každý rok tisíce obětí svému slunečnímu bohu a jedli své oběti), když na jejich posvátné nábožeské předpisy hleděli Španělé s odporem.

Církev dnes samozřejmě není v postavení Izraele. Ve skutečnosti platí, že kdykoli církev usilovala získat přímou vládu, ztratila svou lásku k Bohu a stala se krutou a zkaženou. Ale Bůh postavil církev na takové místo, kde může vykonávat jeho dílo. Může (a měla by) ovlivňovat kulturu a vládu tím, že poskytuje příklad čistoty a lásky. Také má apelovat na kulturu a vládu na základě rozumu a přirozeného zákona.

Navzdory křiklavým chybám to byla přítomnost církve a jejího svědectví, která podněcovala etické a humanitární vize Západu. Když lidé věří v biblického Boha - svatého Stvořitele, který ustanovil etické zákony a požaduje oddanost pravdě a spravedlnosti - jsou ochotni důvěřovat procesu zákona a spravedlnosti. Bez úcty k zákonu a spravedlnosti není ve společnosti pokoj a pořádek.

Avšak stejně důležitý jako vliv církve v ustavení hodnoty jednotlivce a prosazování práva a spravedlnosti je biblický apel k proměně srdce jednotlivce.

Středem jak Starého, tak Nového zákona je prohlášení, že nejdůležitější věcí pro lidskou duši je individuální obrácení, být "narozen znovu" v odezvu na volání Svatého ducha. Tato odezva jednotlivce je natolik důležitá, že určuje, zda bude člověk žít navždy. Tento biblický důraz na osobní obrácení potvrzuje obrovskou hodnotu a důstojnost jednotlivce. Každý člověk je odpovědný za svůj věčný osud. biblická výzva k osobnímu obrácení podtrhuje důraz na svobodu jednotlivce a důstojnost, která se uskutečňuje na Západě (a v ostatních zemích, které přejímají západní hodnoty). Byla to západní úcta ke svědomí jednotlivce, která vedla k rozvoji západní politické koncepce "náboženské svobody." I dnes v některých moderních islámských zemích jsou konvertité ke křesťanství a kritikové Islámu odsuzováni k smrti.

Netolerantní postoj Bible k falši a zlu je základem každé opravdové tolerance. I když se mnoho zla odehrálo ve jménu biblického náboženství, jen lidé postrádající rozum mohou popřít důležitost biblických zásad, na kterých stojí naše nejdůležitější hodnoty (Žalm 14,1; Přísloví 10,8; 18,2).

zpracováno podle materiálů RBC (www.rbc.org)
Přeložil a upravil Daniel Agnew

Viz též:

Pravda, pluralismus a tolerance
Tolerance a/nebo láska?
Vedou všechny cesty ke stejnému cíli?
Křesťanství a jiná náboženství
Je všechno opravdu relativní?
Realita je objektivní
Tři definice pluralismu