Boží tresty

Musel Bůh trestat smrtí? - Když je všemohoucí, mohl použít jiné metody.
Proč vyhladil celé národy i s nevinnými dětmi?
Proč takový trest jako ukamenování?

Tyto a i podobné otázky jsem rozeslal několika desítkám lidí, zabývající se křesťantvím. Přišlo mnoho odpovědí, několik velmi kvalitních a několik značně povrchních. Zde jsou nejzajímavější odpovědi:

perspektivy (zda je biblický záznam podán z lidské nebo Boží perspektivy)
otázky dobového pozadí a vnímání tehdejšího člověka
rozdílu v etice ve starozákonní době a v dnešní době,
pojetí času (Boží pojem o čase je jiný než u člověka. Nechá umřít malé dítě, ale nahradí mu to věčným životem . Těch několik let utrpení člověka na zemi je nesrovnatelné s budoucím věčným životem v lásce a harmonii.)
otázka Boží svrchovanosti
otázka svobodné vůle člověka a otázka, zda má Bůh do ní zasahovat
jak známe Bibli
jak interpretujeme biblické pasáže - jako doslovné, symbolické nebo mýtické
jaká je naše vlastní zkušenost s Bohem

“Musel Bůh ve SZ trestat SMRTÍ? (když je všemohoucí, mohl použít jiné metody.)
Na jedné straně Bůh poroučí “nezabiješ”, na straně druhé masakruje celé národy.
Proč vyvraždil celé národy i s nevinnými dětmi?
Proč takový trest jako ukamenování”

Odpověď na výše uvedené otázky není jednoduchá, vyžaduje hodně znalostí a je možné, že dosud není nikým úplně vysvětlená. Formulace otázek, staví toho, kdo chce na ně odpovědět z pozice křesťana či žida do role obhájce Boha a není v nezaujaté pozici. Protože si to uvědomuji, rozhodl jsem se předložit k úvaze ty informace a argumenty, jež Bible nabízí a které by podle mého mínění měl vzít na vědomí každý kdo si chce na uvedené otázky poctivě odpovědět. Závěr si každý musí udělat sám.

Bible podává zprávy o božích trestech
Starý zákon nebo-li hebrejská písma obsahuje několik zpráv o trestech při nichž zahynulo mnoho lidí. Mezi nejznámější patří zpráva o potopě a zničení Sodomy a Gomory ohněm. Budeme-li věřit biblické zprávě pak i v Egyptě zahynulo mnoho lidí (např. prvorození Egypťané) během takzvaných deseti egyptských ranách a v době judských králů během jedné noci pobil anděl celé syrské vojsko (údajně sto tisíc mužů). Ani boží lid nebyl ušetřen pohromy od Boha když za vlády krále Davida ranil boží anděl izraelity morem tak, že během krátké doby zemřelo mnoho lidí. To jsou zprávy o minulých událostech. Do naší otázky, ale můžeme zařadit i ty prorocké texty kde Bůh říká, že někoho ztrestá smrtí. Podobných textů je mnoho. Mezi nejznámější patří tzv. apokalypsa nebo-li Zjevení Janovo, které je poslední částí Nového zákona nebo-li křesťanských řeckých písem.

Bible se od ostatních historických pramenů liší mimo jiné tím, že nepřikrášluje obraz nikoho ani samotného Boha. Je to pozoruhodná vlastnost této knihy když si uvědomíme, že jí psali nikoliv odpůrci Boha, ale členové jeho lidu, kteří byli často ochotni pro něj položit i život. Kvůli zmíněným zprávám je někdy slyšet názor, že biblický Bůh je krutý a nespravedlivý. Na druhé straně ti kdo zastávají takový názor přehlížejí fakt, že tentýž Bůh dal svého syna jako výkupné za záchranu světa [Jan.3:16,17] a nevyhubil lidstvo v potopě i když sám konstatoval, že ”se na zemi rozmnožila zlovůle člověka a že každý výtvor jeho mysli i srdce je v každé chvíli jen zlý” [1.Moj.6:5], ale zachránil spravedlivého Noa s rodinou, aby skrze něj lidstvo mohlo existovat dál. Kromě toho celé dějiny dává Bůh lidem šanci k nápravě a respektuje při tom dosaženou míru svobodné vůle lidí. Abychom pochopili zdánlivý rozpor mezi božími projevy údajné (či skutečné?) krutosti, lásky a milosrdenství musíme porozumět známému vývoji lidstva a příčinám, které vedly k božím trestům smrti a k naší dnešní situaci.

Co se stalo na počátku?
Podle biblické zprávy když Bůh stvořil Adama a Evu postavil je do zahrady Eden. Tam měli vše potřebné k životu a k jídlu měli původně jen rostlinnou stravu [1.Moj.1:29]. Lidé dostali od svého stvořitele cíle jež měli naplnit [1.Moj.1:28; 2:15]. O žádném násilí není ani zmíňka. Až po té, co se nechali zlákat k překročení jediného zákazu, který měli a pojedli ze zapovězeného stromu, situace se změnila.

poznámka: S touto událostí je spojena celá řada dalších otázek, které budou postupně zodpovězeny buď samostatných tématech nebo budou v samostatných odpovědích. Zde se přidržím jen námětu daného úvodními otázkami. To samé platí o dalších místech, které vyžadují širší vysvětlení.

První kdo zabil vědomě je bytost, která skrze hada lstí odsoudila první lidský pár i všechny jejich budoucí potomky k umírání [1.Moj. 3:1-7]. Po něm zabil Kain, Abela. Další násilí na sebe nedalo dlouho čekat a rozšířilo se po celé zemi [1.Moj. 4:23; 6:5]. Bůh není první kdo zabil. Reagoval až na špatné jednání lidí a některých duchovních tvorů [1.Moj.6:1; 2.Pet.2:4; Juda v.6]. Úvodní otázka však poukazuje na údajnou boží všemohoucnost jako by díky ní Bůh mohl nebo spíše měl najít jiné, patrně humánnější řešení. Co je za tím slovem skryto?

Všemohoucnost je nepochopený mýtus
V odkazu “Bůh” se dočtete, že slovo Bůh (hebr. el,eloah,elohim) znamená MOCNÝ. Je to titul opředený mnoha zkreslujícími představami o tom, co vlastně představuje. K největším a nejrozšířenějším zkrelujícím představám patří slovo Bůh s přívlastkem všemohoucí (hebr. šaddaj) nebo-li hebrejsky el šaddaj. Česky by správněji mělo být všemocný. Není to zbytečná hra se slovíčky, protože není stejné všechno moci a mít všechnu moc. Panuje představa, že ten kdo má veškerou moc, zároveň všechno může tedy i například porušovat vlastní zákony. Mezi námi lidmi je to poměrně rozšířená praxe, ale ne tak u Boha. On sice má veškerou moc, ale nemůže překračovat vlastní zákony. Je všemocný, ale ne všemohoucí v absolutním slova smyslu. Důsledkem toho, že nemůže překračovat své vlastní zákony je i to, že nemůže vracet zpět násilím jednání bytostí se svobodnou vůlí na způsob kouzelného mávnutí proutkem. Nemůže mávnutím kouzelného proutku udělat z čerta anděla ani ze špatného člověka jeho opak, jak to někdy vidíme v pohádkách. Volba prostředků k záchraně lidstva musí respektovat zákon. Proto uzavřel se všemi lidmi skrze Noa smlouvu o tom, že už nikdy nezahubí lidstvo ani jiné tvorstvo na zemi, potopou. Znamením této smlouvy je duha [1.Moj.9:1-17].
Bůh není jen mocný. Je-li spravedlivý, nemůže obvinění vznesená vůči němu smést ze stolu silou. Bytost, která navedla Evu, aby pojedla ze zakázaného stromu, vznesla vůči Bohu obvinění [1. Moj. 3:4].

Předčasné rozšíření svobodné vůle
O stvoření člověka je v Bibli řečeno, že byl stvořen “... aby byl našim obrazem podle naší podoby.” [1.Moj.1:26]. Nicméně měli v Edenu zapovězený strom ”poznání dobrého a zlého.” [1.Moj.1:9; 1.Moj.1:16,17]. Toho využil boží odpůrce a řekl Evě, že ji Bůh brání v poznání jako má Bůh [1.Moj.3:5].
poznámka: Boží odpůrce formuloval vůči Bohu tzv. sporné otázky, které ve svém důsledku obviňovaly Boha z nespravedlnosti a později když člověk začal jednat špatně i z toho, že ho Bůh stvořil špatně. Ve skutečosti byl Bůh celé dějiny pod tlakem aby neudělal něco svévolného a nezneužil svou obrovskou moc. Toto téma bude zpracované samostatně.
Ve skutečnosti šlo pravděpodobně o uvědomění si pojmů dobra a zla. Tím se zvětšila jejich rozhodovací schopnost a s ní svobodná vůle. Dokud člověk nepojedl z onoho stromu přijímal boží vedení zcela přirozeně a automaticky. Jeho svobodná vůle se rozvíjela postupně s tím jak se rozšiřovalo jeho poznání. Všimněme si, že Bůh formuloval cíle pro člověka velmi obecně. Neurčil mu ani žádný časový limit ani jiná omezující ustanovení. Nechal na svobodné vůli člověka jak cíle dosáhne. Po překročení jediného zákazu se lidé postupně vydali cestou nezávislosti na Bohu. Sami si začali určovat co je dobré a co je zlé ačkoliv neměli ani poznání ani zkušenost. Začali zabíjet a páchat i jiné špatnosti. Předčasné rozšíření svobodné vůle způsobilo, že Bůh byl již po několika generacích postaven před rozhodování zda člověka zničit jako nepovedené dílo nebo mu dát šanci a najít způsob jak ho z té situace vyvést. Rozhodl se pro druhou možnost i přesto, že nemohl počítat se spoluprací většiny lidí, kteří se nechali zlákat na cestu nezávislosti či odporu proti němu (často nevědomky).

Částečné poznání vede k unáhleným závěrům
My lidé se ve skutečnosti chováme často jako ten kdo si pod sebou nevědomky řeže větev a zlobí se na každého kdo se mu v tom snaží zabránit. Mnohá proroctví jsou důkazem o tom, že Bůh nejedná bez varování a s ohlašovaným trestem nabízí i východisko.
Neznáme-li všechny důvody a okolnosti, které vedly Boha k zásahu proti jednotlivcům či celým národům, můžeme se nechat svést k unáhleným závěrům.
Zničení Sodomy a Gomory bylo vynucené situací, která ve městě panovala. Z rozhovoru Boha s Abrahámem je zřejmé, že situace obou měst byla mimořádně špatná “... Jestliže si počínají tak jak je patrno z křiku, který ke mně přichází, je po nich veta; zjistím jak tomu je.”[1.Moj.18:21]. Stojí za pozornost, že si Bůh jde zjistit jaká je skutečnost. Teprve potom zasahuje. Před tím ještě slíbí Abrahámovi, že nezahubí to místo pokud tam najde alespoň deset spravedlivých [1.Moj.18:32]. Počínání obyvatel obou měst donutilo Boha jednat. V úvahu musíme vzít i to, co řekl Ježíš v [Mat. 11:23,24]. Ježíš překvapivě říká, že Sodomské zemi bude lehčeji v soudném dnu než Kafarnaum, které existovalo v době Ježíšově. Pomineme-li všechny otázky, které Ježíšův výrok vyvolává, znamená to, že potrestaní obyvatelé Sodomy a pravděpodobně většina z těch jež Bůh trestal smrtí neztratila veškerou šanci. Dosavadní boží trest smrti není definitivní.

Trest ukamenováním
Vznik tohoto trestu není zcela jasný. Domnívám se, že jeho použití je analogické jako použití obětí. Z příběhu Kaina a Abela v Bibli je patrné, že oběť Bohu si vymysleli lidé sami. A zavedli to jako uznávanou formu pokání nebo prosby o vykoupení z hříchu. Bůh tuto nabídnutou formu přijal, ne nařídil. Osobně se domnívám, že s trestem ukamenování je to podobné. Lidé když začali sami řídit své záležitosti a trestali za zločiny, vymysleli si i trest ukamenování. Bůh tuto formu trestu použil v Mojžíšově zákoně proto, že splňovala cíl, který tim sledoval. Jde o veřejný trest na němž se podílelo patrně celé město. Odstrašující účinek je podle mne zřejmý. Vím, že v době, kdy se diskutuje o trestu smrti v jakékoliv formě jako o něčem nehumánním, je trest ukamenováním velmi krutý. Chci připomenout, že Ježíš Kristus kdysi řekl, na adresu jiného trestu (tzv. rozlukový list nebo-li rozvodu), že ho Mojžíš nařídil jen “Pro tvrdost vašeho srdce vám Mojžíš dovolil propustit manželku. Od počátku to však nebylo.” [Mat.19:7,8]. Domnívám se, že podobné je to se všemi tresty. Byly vynucené naší vlastní tvrdostí, ne boží.

Závěr
Žádná z forem trestu, které Bůh použil, není vedená krutostí. Člověk byl předčasně vystaven zkoušce na kterou nebyl připraven. Bůh musel respektovat zákony vývoje jimž člověk podlýhá. My dnes víme “něco” o genetice, psychologii a dalších zákonitostech života. Proto dovedeme i lépe pochopit, co asi vedlo Boha v minulosti k některým činům. Důkazem, že respektuje náš vývoj je v tom, že když člověk dospěl tak, že je schopný porozumět a akceptovat i jiné metody výchovy a argumenty než silové, přišel Ježíš s novým přístupem [Kaz.3:1-8,11]. Už nehlásá oko za oko, zub za zub. Naopak hlásá myšlenku překonávat zlo, dobrem [Mat.5:38-48] s tím, že soud patří Bohu.
Snažil jsem se předložit několik argumentů a myšlenek k úvaze nad položenými otázkami. Jsem přesvědčen, že otázky jsou zcela legitimní a pro ty kdo na ně hledají upřimě odpovědi, může uvažování o nich, pomoci porozumět i jiným, pro život důležitým otázkám. Je možné, že pro někoho nebudou předložené argumenty a myšlenky postačující. Jsem si vědom toho, že u někoho vyvolám řadu jiných otázek nebo námitek. Určitě jsem téma nevyčerpal. Od toho je diskuze, aby jsme je společně probrali. Budu rád za každý seriozní příspěvek.
Pokud jde o literaturu, vyšla v poslední době kniha s názvem: “Popularizace prvních výsledků vědeckého zkoumání Bible” Obsahuje řadu originálních, někdy možná až kontraverzních výkladů biblických textů, příběhů a námětů. Dotýká se i výše uvedených otázek. Existuje i na internetu pod odkazem T.B.FROM v sekci náboženství na www.seznam.cz. Zaregistroval jsem, že v církvích se občas dají vyslechnout přednášky v nichž se tu a tam řeší tyto otázky pod námětem “proč Bůh připouští zlo”.

Všechny citované biblické texty a odkazy na ně jsou (pokud není uvedeno jinak) z Ekumenického překladu Bible, vydaného v r. 1979.

1. Otevrete si prosim 5.Mojzisovu 17. Nejdrive si prectete do verse 7. Tam uz se objevuje prvni zabijeni. Objevuje se tam formulace, "odejmuti zleho z prostredku Izraele" v.7 Verse 12 a 13 mluvi o tom vice. Kdyz nekdo udela nejakou ohavnost, at umre -tak se odejme zle z Izraele a vers 13 rika proc - aby se z toho ostatni poucili.
Domnivam se, z toho jak nejlepe rozumim Bibli, ze Buh mel s narodem Izraele plan, ktery mel a vyustil Kristem a moznosti zachrany pro vsechny.Diky tomu Buh vyhubil narody, ktere predtim zily v Palestine, aby Izrael mel zemi, a to zemi uz pripravenou k obyvani.
2.Mojzisova 23:23-33 Vsimnete si verse 33 -nesmi tam z tech narodu nic zustat, aby nevzdalili Izrael od Boha a neobratili jeho srdce proti Bohu. Prectete si taky Jozue 24:11-25. Takze z hlediska Boziho planu je to pochopitelne, ze chce mit Svuj lid a ma s nim plan, a chce tedy, aby se nezkazili a nezvrhli. Dava jim to velkou lekci, kdyz vidi jak Buh zabiji bezbozne. Uci se tim jako spolecnost podobne jako kdyz je Hospodin vydaval do zajeti. (az do babylonskem zajeti mel Izrael problemy s buzky a modlami, tech 70 let zpusobilo, ze uz nikdy zid a modla neslo dohromady).

2. Chtel jsem zadruhe rict, ze to Bozi jednani nebylo nespravedlive. Jeden priklad tech ohavnosti, ktere treba ty pohanske vybite narody pachaly (na me pusobi hrozive a pomaha mi pochopit Bozi jednani)> (a nejhorsi je, ze prave proto, ze je Izrael uplne nevybil se to potom od nich naucil a delal to taky) Zalm 106:34-40. Zvlaste ty verse 37 - 39 ukazuji ty hruzy. Viz taky 2. Paralipomenon 28:3

3. Duvod proc to zabijeni bylo tak uplne, ze se nevyhlo ani nevinnym - treba novorozenatum (napr.Joz.6:21) podle meho nazoru souvisi s bodem 1., tedy aby nebylo nic co by mohlo Izrael - jako spolecnost odvest od Boha. (S tim taky myslim souvisi, proc se nemeli vzajemne zenit a vdavat s cizimi narody okolo. Viz taky jak dopadlo Salamounovo srdce. Taky mi to pripomina kdyz Pavel rika v NZ Trocha kvasu prokvasi cele testo.) Nemyslim vsak, ze by to znamenalo, ze takovi lide jsou kvuli Bozimu planu s Izraelem a Kristem ztraceni. Kdyz napr. David zhresil (2.Sam.11) Buh zabil jeho syna 2.Sam 12:13-18. Nicmene, David potom uz neni smutny, kdyz k tomu skutecne dojde. (v.22-24) Kdyz rika "ja pujdu k nemu" , verim, ze to neni jen obrat rikajici "taky pujdu pod kopecky", protoze hlavne z nekterych Davidovych Zalmu se zda, ze on mel uz nejakou patrnost o tom, ze fyzickou smrti to vsechno nekonci a ja z toho usuzuji, ze ono dite bylo u Hospodina, kam by potom i David sel. Stejne tak se domnivam, ze ty nevinne deti treba prave z Jericha nebo jinych mist, kde Buh zabijel nevinne slo o zabiti tela ale ne duse. Pak si myslim, je-li to tak, ze se tito lide rozhodne nemeli a nemaji u Hospodina spatne.

Tolik tedy nektere me myslenky. Rad v tom nebo v necem dalsim s Vami budu pokracovat, pokud byste chtel. Jeste jednou diky za duveru, snad to k necemu bude.

Tam, kde neni Buh a jeho vlastnosti, je sila a moc, tam je chaos, nestesti, smrt. Ci je to tedy chyba? Boha nebo lidi? Buh zdarma v Jezisi nabizi vecny zivot, odmitneme-li, je to nase chyba (i kdyz mnohokrat ovlivnena momentalni ateistickou kulturou...) Buh Ti neco rekne, treba, kdyz pujdes tam a tam, oni Ti tam ublizi, nechod tam. Ty mas svobodnou vuli udelat to. Ale musis si byt vedom nasledku, ktere Te cekaji!!! Buh s nama jedna jak s malyma deckama, ktery neustale neposlouchaj, tata muze rici treba svemu diteti v puberte, aby drogy ani nezkouselo. Dite je zvedavy a zkusi to. A mozne nasledky, ty zname ... To dite vedelo, co ho ceka a presto neuposlechlo! U zidu byla situace JINA nez dnes. Dostali ZAKON, ktery, kdyz se plne a k o m p l e t n e dodrzoval, mel zajistit zidovskemu narodu silu, moc nad jinymi narody, bohatou urodu, krasne mezilidske vztahy, zdrave podminky, temer zadne nemoce atd. atd. Vetsinou to ale zide nedodrzovali (nebo jen neco, napr. dodrzovali sobotu, ale pritom cizolozili, lhali, slo jim jen o penize, nebylo pro ne problemem krive svedectvi, kterym zabili nevinneho). A priznam se Ti, ze kdyz zide odpadli a byli na tom stejne jako pohanske narody, dostali se do svrabu. Najednou bylo bezne cizolozstvi, dali si do Hospodinova chramu modly a zacali jim obetovat chvaly obcas, aby si zajistili urodu, modle obetovali i lidskou obet, manzelstvi bylo zneucteno, kdokoli, kdo mel vetsi silu nez ty, si mohl s Tvou manzelkou delat co chtel, nejen s ni, ale napr. s Tvym domem. A kdyz ho nekdo videl? Zabil ho, nebo mel zname v Zidovske rade. Nedodrzovanim nekterych predpisu zacali hodne lide umirat na nemoce. Protoze ztratili Bozi ochranu, i mensi narod nez oni, je mohl bez problemu zlikvidovat. Nikdo uz nikomu nemohl verit. Slovo laska uz nikdo neznal a spravedlnosti se jen kazdy smal. Nejdulezitejsi byly penize. Nektere nasledky ODPADNUTI od Boha pozorujeme i dnes. Myslis si, ze dnes je to horsi? Vzpomen si treba na 1. a 2. svetovou valku. Kdyz meli nekoho tenkrat kamenovat, museli byt min. 2 svedkove a ti vzdy po ruce nebyli. Pred nekolika tydny odsoudili v Texasu, USA, jednoho chlapa za vrazdu na zaklade svedectvi JEDNOHO muze. Na celem svete denne umira mnoho lidskych zivotu, POTRATY jsou i napr. u nas bezne dovolene. Zkratka, je dovoleno zabit. A dalsi vec, ze kdyz byl za neco trest smrti, hodne lidi uz si to radeji predem rozmyslelo, zas tak bezny tento trest tedy nebyl. Kdyz dnes napr. nekdo nekoho zabije a ma-li dobreho advokata nebo malo svedku, mozna ho za par roku pusti a on opet nekoho zabije. Kdyz Izrael odpadl, nasledky byly min. TISICINASOBNE horsi, nez kdyz semtam nekoho kamenovali, protoze se dopustil toho a toho hrichu. V nestesti zilo a umiralo tolik lidi, ze si to nedovedem ani predstavit. Pokud se Buh rozhodl pro NEPOSLUSNOST potrestat, je to jeho vule, my nemuzeme rici Bohu, ze dela neco spatne. Jsme proradni a hrisni, on spravedlivy. Opravdovy Buh vsak jedna se vsemi spravedlive (a milosrdne, jinak by nikdo nebyl spasen). A fyzicka smrt neni v porovnani s vecnym zivotem nebo smrti nic. Za vsechny ty nase skutky si opravdu, my lide, zaslouzime smrt. Ale Buh vsem lidem bez rozdilu nabizi zivot a lasku, kterou zde na zemi v plnem rozsahu nepozname.

Myslím, že celý Starý zákon se dá v oblasti násilí chápat v zásadě dvěma způsoby : buďto jako nehorázně násilnická kniha, anebo jako postupné odstraňování násilí ze života jednoho národa. Církevní otcové (teologové a biskupové prvních křesťanských století) volili druhý způsob a toto chápání se tak stalo závazným pro celou křesťnskou tradici.

Bůh svůj lid vychovává. Nepředkládá mu naráz celou vznešenou morálku Nového zákona, ale postupuje po jednotlivých krocích. Barbarský člověk by zřejmě nemohl naráz pochopit něco, co by se úplně rozcházelo s mentalitou jeho okolí. Bůh tak neodstraňuje násilí, ale dává mu zpočátku určité meze. Chce, aby člověk násilí omezil na případy, které může chápat jako skutečně spravedlivé. Násilí ve Starém zákoně nelze nepříklad nikdy ospravedlnit pouhým vladařským rozmarem. Bůh sám pro sebe nežádá (až na vyjímky- Izák) lidské oběti. To není v pohanském světě samozřejmé. Bůh dovoluje a někdy dokonce přikazuje, aby mu lidé sloužili válkami a zabíjením. To je asi největší kámen úrazu. Jsou pokusy vysvětlit tyto záležitosti tím, že Bůh je Bůh a má právo rozhodovat o životě, který sám dal. Navíc lidé po prvotním hříchu a uprostřed hříchů vlastních nemají právo očekávat nic jiného než právě smrt, "trest za hřích". Něco na těchto odpovědích je, ale zdají se mi příliš surové. Také myšlenka, že tělesný život koneckonců není tím nejcennějším, co člověk má, a že důležitější než pozemský osud lidí je jejich život na věčnosti, má něco do sebe. Ale stále ještě cosi zbývá k vysvětlení. Myslím, že Bůh si skutečně nechává od lidí sloužit na úrovni jejich svědomí. Dovedu si představit, že se těší z toho, jestliže mu kanibal s láskou slouží snězením svých pěti nepřátel. Neraduje se z kanibalství, ale z vnitřního postoje kanibala. Zároveň ho ovšem vede k lepšímu způsobu služby. Nedělá to ovšem nějakým mimořádným zjevením, neboť respektuje lidskou svobodu a určitou autonomii lidských dějin a lidského rozumu. Bůh tedy volí cestu, v níž stojí za svým národem i ve věcech, které v tehdejším chápání byly sice správné, z našeho dnešního a jistě i tehdejšího Božího pohledu byly kruté a barbarské. Vidím za tím spíš Boží pokoru než necitelnost. Vždyť Bůh mohl přece už dávno vše vyřešit tím, že by všechny tak kruté lidi smetl z povrchu země. On je ale raději vede postupnou cestou ke zjemňování svědomí, které se v mnoha prorockých spisech Starého zákona už projevuje zcela novozákonně.

Kde začít? Snad radou, kterou jsem kdysi dostal od jednoho člověka. Ten mi poradil, abych si kladl dvě otázky při čtení jakékoliv pasáže Písma. Jsou to tyto otázky:

Co mi daná pasáž(verš) říká o Bohu?
Co mi daná pasáž (verš) říká o člověku?

Jsou to velmi prosté otázky, ale velmi důležité. Bible nám totiž chce říci nejen o tom, jaký je nebeský Bůh, ale také v jakém stavu je člověk bez Boha a pod vedením satana. A naše mysl navyklá na zlo a hřích často převrací Písmo právě v tom, že když nám Bůh v Bibli líčí náš stav, tak pasáž připisujeme Jemu a Jeho povaze, a zase naopak, když nám říká něco o Jeho dobrotě, lásce, dlouhoshovívavosti, tak to připisujeme člověku. Snad mi rozumíte, co chci říci. Vezměme si například pasáž z knihy Soudců o Jeftem (Sou 11,29-40). Lidé se mnohdy zhrozí, že Jefte obětoval svou dceru v oběť zápalnou a přičítají to vědomě nebo nevědomě Bohu, že si to přál. Ve skutečnosti ale Bůh nic takového nežádal, ba přímo zakázal (viz Deu 18,10, Lev 18,21). Uvedená pasáž nám vlastně říká, že i takový hrdina víry jako Jefte(Žid 11,32), když se nedržel rad Božích a Jeho Slova, tak učinil veliká pochybení. A mezi řádky vlastně čteme o tom, jaký je náš Bůh, že odpouští i takové lidské poklésky a pády. V tom také vidím, že Bible je knihou Boží, protože nestranně líčí i takové události, které, kdyby Bibli psal člověk z vlastního vnuknutí, nikdy do ní nezaznamenal.

Ale nyní se vraťme k vašim otázkám. Při nesnadných pasážích, kterým nerozumím, vždy vycházím ze skutečností, které jsou jasné a srozumitelné. Skrze ty se snažím porozumět místům nejasným nebo pro mně nesrozumitelným. A takových míst je v Písmu svatém dost. (2.Petr 3,15.16) Naproti tomu však jich je tam také mnoho srozumitelných. Bůh člověku dal rozum a vše potřebné k tomu, aby, pokud je upřímný, mohl mít dosti “materiálu”, o nějž může opřít svou víru, nebo na čem může postavit svůj "dům víry"(viz Mat 7:24-27).

Je ještě jedna důležitá věc. Lidé mnohdy tvrdí, že Bůh Starého zákona je jiný než Bůh Nového zákona. To je však veliký omyl. Vzniká právě z nesprávného chápaní toho, co Bůh chce člověku skrze SZ říci. Písmo svaté jasně hovoří, že Bůh se nemění (viz Jak 1,17; Žid 13,8)

1Tm 2,3.4 Nebo toť jest dobré a vzácné před spasitelem naším Bohem, Kterýž chce, aby všickni lidé spaseni byli, a k známosti pravdy přišli.
Nesmírnou touhou Boží je zachránit (spasit) každého člověka od hříchu a věčné smrti. Proto DAL nebeský Otec svého Syna (Jan 3,16), aby každý, kdo věří v něho, nezahynul, ale měl život věčný. Kristus přišel, aby vysvobodil člověka od jeho hříchů (Mat 1,21). To bylo a stále je Božím plánem ve všech dobách.

Ezechiel 33,11 Rci jim: Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám líbosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl. Odvraťtež se, odvraťte od cest svých zlých. I proč mříti máte, ó dome Izraelský?
Zda-li nejsou tyto texty až příliš jasné a konkrétní? Boží vůlí pro každého člověka je, aby byl živ, a to nejen tímto časným životem, ale aby získal také život věčný! Povšimněte si také toho, že to je starozákonní text. Boží srdce volá i dnes ke každému člověku stejné přání, totiž aby se odvrátil od své vlastní cesty hříchu k Jeho vedení a cestám. Pokud nemá Hospodin libost ve smrti bezbožného, tak proto musí mít svůj důvod, když vyhlašuje nad některými lidmi soud, je to tak? K tomu ale později.

2Petr 3,9 Nemeškáť Pán s naplněním slibů, (jakož někteří za to mají, že obmeškává), ale shovívá nám, nechtě, aby kteří zahynuli, ale všickni ku pokání se obrátili.
Tento text nám opět říká, že Bůh nechce, aby kdokoli zahynul, ale aby se VŠICHNI lidé k pokání obrátili. [Myslím, že tyto tři texty postačí k tomu, aby každý pochopil, že Božím úmyslem není člověka připravit o život, ale právě naopak, učinit vše, aby měl život a to život hojný (Jan 10,10) ] A zde vlastně také máme další myšlenku. Jsou lidé, kteří se nechtějí obrátit ku pokání, i přesto, že se jim dostává světla (Jan 1,9; Řím 1,18-32), jak dobrý je Bůh a jakou bídu způsobuje hřích. A Bible také ukazuje, že takoví lidé nejenže Boha ignorují, ale ve svém zatvrzelém stavu jdou tak dalece, že začnou proti Bohu veřejně vystupovat a také Boží lid pronásledovat a hubit. A Bůh na ochranu svého lidu a lidí, kteří jsou dosud v nevědomosti, musí zakročit. Je to však Bůh, který ví nejlépe, jak a kdy zasáhnout. A zde se také dostáváme ke dvěma nejznámějším příkladům, které lidé často nechápou a překrucují k vlastní škodě. Ještě dříve bych však chtěl upozornit na jednu důležitou věc. Ve vašich otázkách jsou tato slova: masakruje, vyvraždil, nevinné děti. Jsou to dost ostrá slova a když zazní, tak naše myšlení podle vnímání těchto slov začne pracovat. Já osobně však nevím, že by Bůh nechal někoho masakrovat a vyvražďovat, a už vůbec ne nevinné děti. Pravdou je, že Bůh věděl o nějakém člověku nebo lidu, že nejenže se zcela proti pravdě a spravedlnosti zatvrdil, ale také že jeho (jejich) touhou se stalo škodit, hubit, ničit. A dokonce věděl, že i děti, které takoví lidé vychovávali, byli zcela zlu zaprodány a kdyby mohly vyrůst, tak by byly ještě horší než jejich rodiče. Zde je však důležité mít na paměti, že tohle ví jedině Bůh a jen On mohl dát pokyn k vykonání rozsudku, který určil. Pokud se však člověk kdykoli stavěl nebo i dnes staví na Boží místo v této záležitosti, tak výsledek je vždy katastrofální a tehdy přichází na řadu ona výše zmiňovaná slova. Ještě možná malou ilustraci. Když vám lékař řekne, že máte například v pravé noze gangrénu a že jediná možnost je nohu uříznout, tak pro jaké řešení se rozhodnete? Pro záchranu člověka je nutné zasaženou končetinu odstranit, jinak sněť bude pokračovat a zachvátí celý zbytek zdravého těla. A tak to bylo v případě i několika bezbožných a zlu cele zaprodaných národů, které, kdyby byly ponechány na této zemi, by vyhladily všechny ty, které by se jim nepřizpůsobily v jejich ohavnostech (viz např. Lev 18, zvláště verše 3.21-25.27.29.30. - zde Hospodin neříká, že ty, kdož budou činit tyto ohavnosti, že zmasakruje a vyvraždí, ale vyhladí, aby se “sněť” nešířila dále. Jen tak mimochodem, když čtete výčet oněch ohavností, jak asi pohlíží dnes Bůh na tento svět se vší jeho nepravostí?) Lidé, kteří často hovoří o vyvražďování a tak nějak podobně v kontextu SZ, mnohdy vůbec nečtou i tyto důležité záznamy, které dokreslují celou záležitost.

Takže vezměme například dobytí Jericha a zkažení všeho, jako proklaté. Kdo vydal příkaz k dobytí a zkažení Jericha? Byl to Jozue? Ne, byl to Bůh (Joz 6,2n). Ten Bůh, který dělá vše proto, aby se každý člověk odvrátil od cest zlých a nepravých. On věděl, že v Jerichu není až na několik výjimek nikdo, kdo by se od svých ohavností chtěl odvrátit. A co ony výjimky? Ty Bůh zachránil. Dobře si povšimněte svědectví NEVĚSTKY Raab, která byla zachráněna a spolu s ní všichni, kdo uvěřili a odvrátili se od svých cest zlých.

Joz 2,9 A řekla mužům těm: Vím, že Hospodin dal vám zemi tuto, nebo připadl na nás strach váš, tak že oslábli všickni obyvatelé země před tváří vaší. 10 Slyšeli jsme zajisté, jak vysušil Hospodin vody moře Rudého před tváří vaší, když jste vyšli z Egypta, a co jste učinili dvěma králům Amorejským, kteříž byli za Jordánem, Seonovi a Ogovi, kteréž jste zahladili jako proklaté. 11 Což když jsme uslyšeli, osláblo srdce naše, aniž zůstává více v kom duše před tváří vaší, nebo Hospodin Bůh váš jest Bůh na nebi svrchu, i na zemi dole.

Ona i všichni obyvatelé Jericha věděli o Bohu, všichni slyšeli o tom, jak Bůh předivně vyvedl izraelský národ z egyptského otroctví a jak je vodil 40 let po poušti, jaké zázraky pro ně činil. Mohli se všichni rozhodnout odvrátit se od nepravostí a začít sloužit živému Bohu, ale nechtěli. Věděli mnohá léta o Bohu Izraele, a toto poznání jim nahánělo strach, ale dál chtěli zůstat ve svých hříších, ulnuli ve svých kvasnicích (viz Sof 1,12) Dokonce Izraelští obcházeli město bez útoku celých šest dnů. Obyvatelé Jericha měli strach a přesto se nevzdali, nečinili pokání, prostě nechtěli. Bůh nikoho nenutí, ale dává člověku dostatek příležitostí k poznání toho, co je pro něj dobré, ale jakmile člověk pravdou pohrdá, uvěří lži a staví se na stranu nepřítele - ďábla (Jan 12,35.36; 2Tes 2,10-12). A začíná konat jeho záměry. A jeho záměr je zničit pravdu a Boží lid (Zj 12,13.17)

Nyní použiji citát z knihy Patriarchové a proroci, o které jsem se již zmínil dříve:

"Izraelští zvítězili. Nedosáhli však vítězství vlastní silou. Dobytí města byla zcela zásluha Hospodinova. Proto muselo být město jako první plod země obětováno Bohu. Izraelští si tím měli vštípit, že nebojovali pro sebe, když dobývali Kanaánu, nýbrž že byli prosté nástrojem k uskutečnění vůle Boží, že nebojovali pro bohatství nebo vlastní pozvednutí, nýbrž pro slávu Hospodina Boha svého. Než dobyli města, dostali rozkaz: "Budiž to město proklaté, ono i všecky věci, kteréž v něm jsou." "Vystříhejte se od proklatého, abyste i vy nebyli učiněni proklatí, berouce z proklatých věcí, a uvedli byste stany Izraelské v prokletí, a zkormoutili byste je." (Joz 6, 11. 18)
Všichni obyvatelé města, všechno živé, co v něm žilo, "od muže až do ženy, od dítěte až do starce, a až do vola, dobytčete i osla" bylo sťato mečem. (Joz 6, 21) Jen věrná Raab se svou rodinou byla ušetřena, jak jí byli vyzvědači slíbili. Město samo bylo vypáleno; jeho paláce a chrámy, jeho nádherné budovy se vším svým přepychovým zařízením, s množstvím látek a drahocennými rouchy padly za obět ohni. Co nemohl strávit oheň, "stříbro a zlato, a nádoby měděné a železné" (Joz 6, 19), bylo věnováno službě ve stánku úmluvy. I země, na níž město stálo, byla prokletá. Jericho již nikdy nebude znovu vystavěno jako pevnost. Kdo by se opovážil znovu vystavět hradby, stržené božskou mocí, byl by stižen ranami. Jozue slavnostně prohlásil před celým Izraelem: "Zlořečený bud' před Hospodinem muž ten, kterýž by povstal, aby stavěl město Jericho: v prvorozeném svém založí je, a v nejmenším postaví brány jeho." (Joz 6, 26)
Naprostá záhuba obyvatel Jericha byla jen vyplněním rozkazu, který dal Mojžíš Izraeli a který se týkal obyvatel Kanaánu: "Dá je Hospodin Bůh tvůj tobě, abys je pobil: jako proklaté vypleníš je." (5 Moj 1, 2) "Z měst pak lidu toho . . . žádné duše živiti nebudeš." (5 Moj 20, 16) Mnohým se zdá, že tyto rozkazy jsou v rozporu s duchem lásky a milosrdenství, který je předpisován na jiných místech Bible, ve skutečnosti však byly diktovány nekonečnou moudrostí a spravedlností. Bůh měl v úmyslu usadit Izraelské v Kanaánu, utvořit z nich národ s takovou správou, která by byla zjevením království Božího na zemi. Izraelští neměli být pouze dědici pravého náboženství, nýbrž měli šířit jeho zásady po celém světě. Kananejští propadli nejohavnějšímu a nejzvrhlejšímu pohanství a bylo nezbytné očistit zemi od všeho, co by mohlo zmařit splnění milostivých úmyslů Božích.
Obyvatelé Kanaánu měli dostatek příležitostí k pokání. Již před čtyřiceti lety se jim dostalo důkazů o svrchované moci Boha Izraele v přechodu Izraelských Rudým mořem a v ranách, jimiž postihl Egypt. Nyní pak přemožení krále madiánského, galádského a bázanského bylo dalším důkazem, že Hospodin je nad všemi bohy. Jeho svatost a ošklivost z hříchu se projevily v soudech, jimiž navštívil Izrael za jeho účast na hnusných obřadech Belfegorových. Obyvatelům Jericha byly dobře známy všechny tyto události a bylo mnoho takových, kteří stejně jako Raab věřili, že Hospodin, Bůh Izraele, je "Bohem obojího, nahoře v nebi a dole na zemi," ale odpírali poslušnost. Stejně jako lidé před potopou světa žili Kananejští jen proto, aby se rouhali nebi a znesvěcovali zemi. Láska a spravedlnost si žádaly rychlého vyhlazení těchto vzbouřenců proti Bohu a nepřátel lidstva.

Další podobný záznam o vyhlazení národa bezbožných, nekajících a nepřátelských lidí je v 1. Sam 15. kapitole. A opět v záznamu můžeme číst, že pokyn k vykonání soudu nad Amalechitskými dal pokyn Hospodin a ne člověk(v. 2.3.18.). Saul a jeho vojsko bylo jen Božím nástrojem k vykonání rozsudku. Důležité je si uvědomit opět některé skutečnosti, které mnohdy lidé opomíjí. Kdo to byli Amalechitští? Byl to národ bezbožných, krutých modlářů, který si násilím dobýval území a majetek od okolních národů(v.33). Při svých výpadech používal nesmírné krutosti a také zvláště vůči dětem. Také se mohu krátce zmínit o modle Moloch. Nevím, jestli to víte, ale byla to "veliká bronzová postava uvnitř dutá, s hlavou telete nebo býka, s rukama kupředu nataženýma a rozevřenýma tak, jako by něco přijímaly. Modla byla řeřavým uhlím rozpálena, neboť původně znázorňovala žár slunce za parného léta. Obětovány jí byly hlavně děti. Kněz položil dítě na ruce Molochovy a dítě sklouzlo do rozpáleného vnitřku modly." (viz Novotného biblický slovník, heslo Moloch). Když si najednou člověk uvědomí tyto skutečnosti, tak se začne dívat na Boží zákrok jinýma očima. A byli to právě Amalechitští, kteří jako první napadli Izrael, když vycházel z egyptského otroctví (viz Ex 17,8). Již tehdy Hospodin vyřkl ortel nad Amalechitskými, ale vykonání rozsudku odložil na dalších 400 let!! Tento národ měl možnost činit pokání a odvrátit se od svých zlých a bezbožných cest a dostal na to ještě čtyři století. Všichni upřímného srdce spolu se svými nevinnými dětmi mohli odejít a usídlit se kdekoliv na této zemi. Tehdy to nebylo nezvyklé. Ale přišel čas, kdy se doplnil pohár nepravosti celého národa i jednotlivců, a tehdy došlo k radikálnímu opatření pro blaho okolních národů. Smyslem tohoto vyhlazení vůbec nebylo obohacení Izraele, ale soud nad Amalechem. Uprostřed tohoto bezbožného národa žil menší rod Cinejských, kteří, ačkoli patřili také mezi modláře, nebyli tak zvrhlí a neprojevovali odpor vůči Hospodinu a Jeho lidu. Nyní zařazuji opět citát z již zmiňované knihy:

"Frorok pravil: "Takto praví Hospodin zástupů: Rozpomenul jsem se na to, co jest činil Amalech Izraelovi, že se položil na cestě, když se bral z Egypta. Protož i hned táhni a zkaz Amalecha, a zahladíte jako proklaté všecko, což má. Neslitovávejž se nad ním, ale zahub od muže až do ženy, od malého až do toho, kterýž prsí požívá, od vola také až do ovce, a od velblouda až do osla." Amalechitští byli prvními, kteří napadli Izraelské na poušti. A za tento hřích, za to, že se postavili Bohu, a za jejich zvrhlé uctívání model vyřkl nad nimi Hospodin skrze Mojžíše ortel. Na božský příkaz byla jejich krutost vůči Izraeli zaznamenána s rozkazem: "Vyhladíš památku Amalecha pod nebem; nezapomínejž na to." (5 Moj 25, 19) Provedení tohoto rozsudku bylo odloženo o čtyři sta let. Amalechitští se však od svých hříchů neodvrátili. Hospodin věděl, že by tento národ bezbožníků vymazal ze země národ Boží i uctívání Boha, kdyby k tomu měl možnost. Nyní přišla doba, kdy se měl vykonat rozsudek, tak dlouho odkládaný.
Shovívavost, kterou Bůh projevuje vůči bezbožníkům, dodává lidem odvahy v páchání hříchů; trest na né však přijde jistě a bude strašný, i když nechá na sebe čekat. "Jako na hoře Perazim povstane Hospodin, jako v údolí Gabaon hněvati se bude, aby dělal dílo své, neobyčejné dílo své, aby vykonal skutek svůj, neobyčejný skutek svůj." (Iz 28, 21) Trestání je pro našeho milosrdného Boha nezvyklé. "Živť jsem já, dí Panovník Hospodin, žeť nemám libosti v smrti bezbožného, ale aby se odvrátil bezbožný od cesty své a živ byl." (Ez 33, 11) Hospodin je "silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě . . . odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích". Nikdy však "neospravedlňuje vinného" (2 Moj 34, 6. 1). Bůh sí nelibuje v pomstě, ale přestupníky svého zákona stíhá soudem. Bůh je nucen tak činit, aby uchránil obyvatele země od úplné zkázy a zmaru. Aby zachránil mnohé, musí vyhladit ty, kdož se v hříchu zatvrdili. "Hospodin dlouhočekající jest a velikomocný, však nikoli neospravedlňuje vinného." (Nah 1, 3) Strašnými tresty spravedlnosti pomstí moc pošlapaného zákona Božího. Již to, že se Bohu protiví vykonávat spravedlnost, svědčí o tom, jak hrůzný je hřích, když vyvolává soud Boží, a jak přísná je odplata očekávající hříšníka.
Bůh jc však milosrdný, i když koná spravedlivý soud. Amalechitští měli být zahubeni, avšak Cinejští, kteří dleli mezi nimi, měli být ušetřeni. Tento národ nebyl sice zcela prost modlářství, avšak uctíval Boha a byl Izraelským příznivé nakloněn. Z tohoto kmene pocházel Mojžíšův švagr Chobab,*) který provázel Izraelské za jejich putování pouští a svou znalostí země jim prokázal cennou službu.
Po porážce Filištínských u Michmas vedl Saul války s Moábskými, Ammonitskými a Edomskými a bojoval také s Amalechitskými a Filištínskými; a kamkoli zamířil svými zbraněmi, všude dobýval vítězství. Když dostal příkaz, aby vytáhl proti Amalechitským, vyhlásil hned válku. Jeho vlastní moc byla podepřena ještě vážností, jíž se v národě těšil prorok Samuel, a na jeho výzvu k válce shromáždili se pod jeho korouhví muži izraelští v hojném počtu. Smyslem tohoto tažení nebylo, aby Izrael zvětšil svou moc. Izraelští se jím neměli obohatit kořistí nepřítele, ani nemělo přispět k jejich slávě. Měli vstoupit do války jen na důkaz poslušnosti Boha, aby vykonali soud Boží nad. Amalechitskými. Bůh chtěl, aby všechny národy viděly, jaký osud stihne lid, který se staví proti vládě Boží, a aby si povšimly, že záhubu jim přinesl právě ten národ, jimž pohrdaly."

Myslím, že opět s těmito příklady bychom mohli v tomto tématu končit. Mohli bychom se podobně podívat na Sodomu a Gomoru, kdy bychom se také mohli ujistit o tom, že když Bůh rozmlouval o zničení těchto bezbožných měst s Abrahamem, tak Hospodin ujišťuje Abrahama, že kdyby v oněch velkých městech bylo byť jen deset spravedlivých, tak by ta města ušetřil pro tyto spravedlivé (Gen 18. a 19. kap.). Ve skutečnosti tam nebylo ani 5 "spravedlivých", a ten velice malinký počet, kteří nebyli hodni zahlazení, milostivě usiloval vyvésti ven za město. Mohli bychom mluvit o potopě, kdy Bůh vydává svědectví, “že by všeliké myšlení srdce jejich(lidí) nebylo než zlé po všecken čas” (Gen 6,5), a přesto jim dává dalších 120 let milosti a posilá jim kazatele spravedlnosti Noeho. Kdo mohl vejít do archy? Každý. Ale vešlo jen 8 lidí. Celou pasáž bych chtěl ukončit slovy Písma:

Ex 34,6 Nebo pomíjeje Hospodin tvář jeho, volal: Hospodin, Hospodin, Bůh silný, lítostivý a milostivý, dlouhočekající a hojný v milosrdenství a pravdě, 7 Milosrdenství čině tisícům, odpouštěje nepravost a přestoupení i hřích, a kterýž nikoli neospravedlňuje vinného, navštěvuje nepravost otců na synech, a na synech synů do třetího i čtvrtého pokolení.

Kdo rozumí těmto veršům, učiní to, co učinil Mojžíš:
Ex 34,8 Mojžíš pak rychle sklonil hlavu k zemi, a poklonu učinil.

Dále bych chtěl říci, že VI. přikázání "Nezabiješ" v původním textu má spíše význam "Nezavraždíš". A myslím, že jsem již ukázal, že ve výše zmiňovaných událostech nešlo o svévolné vyvražďování okolních národů Izraelem, ale o vykonání soudů Božích a Jeho vůle nad těmi, kteří byli kletbou této zemi. Znovu podotýkám, že když budeme číst pozorně Písma a uvědomíme si, co daná pasáž říká o Bohu a co o člověku, na čí popud ten nebo onen činil to neb ono, budeme moci lépe rozlišit, zdali šlo například o vyvražďování, nebo o vykonání Božího soudu. Osobně věřím, že Bůh je všemohoucí a mohl by vyvolit i jiné způsoby, ale jsem také osobně přesvědčen, že zvolil ten nejlepší způsob vždy pro danou situaci. Bible říká:

Jer 29,11 Nebo já nejlépe znám myšlení, kteráž myslím o vás, dí Hospodin, myšlení o pokoji, a ne o trápení, abych učinil vašemu očekávání konec přežádostivý.
Bůh chce naše dobro, ne naše trápení. Mnohdy se nám však zdá, že tomu tak není. Jsem ale přesvědčen, že až přijde Pán Ježíš podruhé, budeme se moci sami přesvědčit, že to Jeho vedení v životě člověka bylo opravdu to nejlepší pro jeho blaho a život věčný.

Proč ukamenování? Proč tak strašlivý ortel, který měl vykonat Izrael na odsouzenými? Hodně jsem o tom přemýšlel. Když Bůh cokoli říká, tak tím sleduje vždy nějaký úmysl. Rozumím tomu tak, že Bůh chtěl dát duchovní naučení lidem. A to zní: Konec hříšníka, konec nekajícího bezbožného je strašný. Přichází nejen časná smrt, ale umírá i veškerá naděje na život věčný. Lidé uvědomte si to!! To je naučení, které vnímám z ukamenování já. Znovu je třeba si položit otázku. Kdo měl býti ukamenován? Odpovědí je, že to měli být ti, kdo se i přes veškeré světlo pravdy, které se jim dostalo, zatvrdili na cestě hříchu tak, že začali být kletbou a pokušením druhým. Řím 6,23 Nebo odplata za hřích jest smrt[Mzdou hříchu je smrt…- Ekum. překl.], ale milost Boží život věčný v Kristu Ježíši, Pánu našem.
Pokud však vzal ukamenování do rukou člověk bez Božího vedení, když si kamenováním vyřizoval účty s druhým, či se jen snažil člověka pro jeho božský vliv odstranit, tak se opět jednalo o vraždu (Skut 7. kap).
Nevím, jestli jsem zodpověděl dostatečně na vaše otázky, ale snad vám to pomůže ve vašem životě. Rád se s vámi podělím i o další pochopení Písma tak, jak ho vnímám já osobně. Také rád přijmu jakékoli vaše námitky, podněty z vaší strany.

Existuje také krásná pentalogie (pět knih) nazvaná “Drama věků”, která výstižně a jednoduchým způsobem pomáhá vést čtenáře k lepšímu pochopení biblických dějin a Bible samotné. Názvy jednotlivých dílů jsou:
Patriarchové a proroci - líčí dějiny světa od stvoření až po první izraelské krále
Proroci a králové - líčí dobu izraelských králů a proroků
Touha věků - kniha pojednává o životě a díle Spasitele světa Ježíše Krista, Jeho ukřižování, vzkříšení a nanebevzetí (tato kniha je podle kritiků nejlepší knihou o Ježíši Kristu)
Skutky apoštolů - zde je zachycena historie apoštolské církve v prvním století po Kristu
Velký spor věků - kniha pojednává o historii křesťanské církve od prvopočátků až do dnešních dnů. Zachycuje všechny důležité milníky v její historii a opírá se též o prorocké slovo Bible týkající se naděje všech křesťanů - druhý příchod Ježíše Krista, ukončení velkého vesmírného sporu mezi Kristem a satanem, dobrem a zlem a líčí též nádheru nově stvořené země pro vykoupené.

Měl-li byste o kteroukoliv knihu zájem, rád vám ji pošlu(třeba jen i na ukázku). Cena jedné knihy se pohybuje přibližně kolem 200,- Kč (každá má asi 500 až 600 stran). Momentálně není kniha Touha věků, jejíž další dotisk se připravuje. Ve svém dopise také vybírám některé citáty z knihy Patriarchové a proroci.

Jak tak vše pozoruju, dát na tak složitou otázku jednoduchou odpověď asi vůbec možné není. Stále se ale divím, že bylo dost času na to, aby se odpověď hledala lépe, než jak se to dělo. A tak odpovědí na takové otázky nemůže být dogmatická definice (a už vůbec ne exaktně získané tvrzení), ale spíš cesta ptaní a nacházení odpovědí.

Záleží taky na tom, jak se člověk ptá: kdo z tohoto ptaní dělá skálu ateismu, je ovšem k cíli nejdál. Jde např. o to, že hebrejština nemá slovo pro "trest" a když mluví o soudu, tak ne ve smyslu moderního práva (např. nezávislého soudnictví nebo zmanipulovaného totalitního soudu). A nazývat Boha všemohoucím taky není tak jednoduché: představit si pod tím: "moci vše, nač si vzpomeneme" znamená vyrobit si aporii (jako např. otázku: Může Bůh stvořit něco tak těžkého, že by to nezvedl?). Což je tím, že náboženství není vynálezem, produktem myšlení a logiky, ač pořádné náboženství zahrnuje rozumnost. A nakonec: dnešní život a myšlení jsou od dob hebrejských tak vzdáleny, že je nutno každý detail i obšírné souvislosti sáhodlouze zkoumat, vysvětlovat a diskutovat o nich. Což se děje, ale to znamená, že hledání a diskuse neberou konce. Sotva kdy ale byla teologie tak produktivní jako ve 20. století - ovšem za cenu nepřehlednosti, takže bude ještě trvat dlouho, než se diskuse ustálí.

Samozřejmě z těchto složitostí nelze dělat výmluvu. Ptát se je potřeba - a taky je potřeba učit se ptát, aby člověk dostával odpovědi na moudré a znalé otázky.

1) Už Starý zákon nemluví o Bohu jako o loutkáři nebo o síle aplikující metody, ale jako o moci, která přesahuje vše známé a která je v interakci s člověkem.
2) Svět a lidé mají sami o sobě určitou autonomii či svobodu.
3) Izraelská perspektiva měla své meze: zeměkoule se do ní ani zdaleka nevešla - a proto Izraelec jednoduše nemohl mluvit o Bohu jako o Bohu světa, ale jako o Bohu izraelské země a izraelského lidu. Kosmická perspektiva je až perspektivou křesťanskou. (Jedna věc je, co Bůh dá vědět, druhá věc zase, co z toho člověk najde). A v izraelské perspektivě byl Bůh viděn jako ochránce malého nárůdku mezi velmocemi ale i jinými nepřátelskými silami. V onom světě nebylo reálně možná OSN, charta lidských práv apod., ale jen záchrana před nepřáteli - a to i za cenu záhuby nepřátel. Je to kruté, ale 20. století je mnohokrát krutější, lhostejnější, lživější (Gulag, šóa, Čečensko...) - ač tu takové instance jako OSN a charta lidských práv jsou a každý civilizovaný člověk o nich může vědět. Možná bych o nich mohl mluvit jako o výsledcích božího díla - a o to horší je každý přečin a zločin vůči nim. Ale necítím se oprávněn odsuzovat minulost kvůli jejich specificky obtížných a jiných podmínkách k životu, a to právě i vzhledem k tomu, že svou současnost nemůžu pokládat za ideál a měřítko, i když v průběhu dějin se teologická, právní, sociální aj. měřítka stále cizelují.
4) V poslední době se přesvědčuji o tom, že moderní trestní systém, v němž scházejí některé klasické formy trestu, markantně selhává, až začínám nabývat dojmu (ač ne tedy uzavřeného přesvědčení), že netrestat smrtí je krutější než smrtí trestat (pokud nejde o popravčí hysterii na jihu USA a tím spíš pokud nejde např. o politické procesy).
5) Přikázání "nezabiješ" se nevztahovalo na zabití ve válce, ale na vraždu. Navíc izraelský právní řád rozlišoval vraždu a neúmyslné zabití. Pokyny pro vedení války v Deuteronomiu 5. kap. směřují k odstranění nebezpečí (pokud nepřítel nepřistoupí na mír), ale přikazují zachovat život žen, dětí a také dobytek a ovocné stromy. Jako klaté mají Izraelci zničit jen 6 národů v Palestině - ale historické realitě tato výzva neodpovídá. Spíš je to drsné varování před nebezpečím viděným v soužití s cizím náboženstvím, ač (nebo právě proto, že?) s jeho reprezentanty žili Izraelci vcelku v pokoji. Cizí náboženství bylo stále potenciálním zdrojem konflitků. Hlavním božím kritériem tu pak byl život lidu a všech jeho článků, životaschopnost rodin, fungování sociálního řádu a ochrana slabých.
6) O tom, že by Bůh vyvraždil celé národy, nevím.
7) Na zlu mi stále přijde mnoho absurdního a nevysvětlitelného. Říkat, že si člověk za všecho může sám - z toho se v minulosti udělala výmluva, tak se to opakovat zdráhám. A na druhé straně vysvětlovat to božím záměrem také nejde. Ateista Boha obviňovat nemůže a křesťan by měl vzít zase vážně fakt, že absurdita je absurdní, a respektovat meze svých vysvětlovacích schopností. To, čemu říkáme zlo, ale jako celek úplně nevysvětlitelné není: Izraelci měli představu, že dobré a zlé, co lidé dělají, se v lidech také kumuluje a dříve anebo později to přináší plody. Třeba i po několika generacích. Na tom pořád něco je, i když to není žádné úplné, definitivní dogmatické vysvětlení - to bychom se dostali do rozporu se skutečností. Ale do rozporu se se skutečností dostaneme stejně tak, když tuto představu budeme zavrhovat nebo překrucovat. Ostatně: Starý i Nový zákon mluví o tom, že Bůh nejen vytvořil řád činů, ale taky nachází východiska, když řád činů přinese katastrofu. 8) Pokud jde o ukamenování, to vám z hlavy nepovím, jestli na to nezapomenu, tak se podívám někam, kde se něco dozvím o dobových reáliích. To je zatím vše, co jsem sepsal z jedné vody načisto. Už několik let se chystám celé téma soustavněji zpracovat, většinou to mám všelijak rozeseté v poznámkách. Alespoň jeden dílčí pracovní plod toho je můj článek v Teologickém sborníku 1/99, s. 60-62 "biblická nenávist". Během příštích měsíců by měla ve Vyšehradu vyjít kniha W. Grosse a H.-J. Kuschela, která by se patrně měla jmenovat "Tvořím světlo i tmu - Je Bůh odpovědný za zlo?", tu rád doporučím, protože je poctivá. A možná by za doporučení stál i C.S.Lewis, Bůh na lavici obžalovaných.

> -musel Bůh v SZ trestat SMRTÍ? když je všemohoucí, mohl použít jiné metody

Jiste znas tento Jezisuv vyrok: "... myslite, ze onech osmnact, na ktere spadla vez v Siloe a zabilaje, byli vetsi vinici nez ostatni obyvatele Jeruzalema? Ne, pravim vam, ale nebudete-li cinit pokani, vsichni prave tak zahynete." Lukáš 14,4-5 Asi bych dokazal odpovedet lepe, pokud bys mi rekl, za co konkretne Buh nemel trestat smrti. Vzdyt pokud bychom se na vec meli podivat ocima chladne spravedlnosti, kazdy, kdo zhresi - tedy pres vse dobre, co do Boha dostal (dostal i vlastni zivot), pres to vse Bohu neduveruje a hleda stesti mimo nej, kazdy takovy si zaslouzi byt mimo Boha - byt mrtev - a to jen proto, ze si sam vybral. Srt tedy zasluhuji ja, ty i vsichni ostatni lide. Proto je Jezisova obet tak dulezita. Konecne, pokud drive neprijde vzkriseni, trest smrti na nas opravdu dopadne, jako kazdy clovek, i my musime zemrit, a jiz ted na nas dopada stin smrti v nemocech, bolestech a starnuti. Tento trest vsak nepotrva vecne a my budeme vzkriseni. To, ze nekdo zemre z prime odplaty za nejaky zly cin, slouzi spise jako pripomenuti, ze takovy trest ceka na kazdeho drive nebo pozdeji. Takovy je, dle meho, smysl Jezisova vyroku, ktery jsem citoval na zacatku. Pokud vedle nas nekdo zemre, i my si uvedomime valstni smrtelnost. Pokud je tato smrt trestem za zly cin, pozname, ze je souvislost mezi hrichem a smrti - takova souvislost, o jake mluvim na zacatku, ze totiz kdo opousti Boha, opousti zivot, odmita zivot, ze sve vlastni volby. Buh stanovil jasna pravidla sveho vztahu s clovekem. Lidi s nimi seznamil. I ve vztahu mezi lidmi se urcuji urcite meze. Jak se pisem v SZ, "dnes jsem pred tebe polozil zivot a smrt. Vyber si tedy zivot."

> - Na jedné straně Bůh poroučí "nezabiješ", na straně druhé masakruje celé národy. > - Proč vyvraždil celé národy i s nevinnými dětmi?

Buh dal lidem svobodu vule. Svoboda bez odpovednosti je nemyslitelna. Lide svou zvuli vytvorili drsny svet, za ktery jsou odpovedni. Pokud by Buh rekl: "Pokazili jste to, ale ted piky, piky to neplati, ja to za vas zamaznu", clovek by nebyl svobodny, byl by rozmazlenym deckem, za ktere tatik vzdy vse vyzehli. Takove pololidi Buh nechce. Takovi lide by nebyli hodni nazivat se obrazem Ziveho Boha. Buh je vsak soucitny a v hrisnem svete ukazuje cestu k naprave, k zlidsteni sveta. Toto dilo zapocal zalozenim Izraele v LIDSKEM SVETE. Vyhlazeni obyvatel bylo nutne pro izolaci od pohanu. V te dobe to byla bezna politicka metoda, jine zatim neexistovaly. Teprve narod Izrael byl pudou pro "vynalezeni" boje, ktery se nevede zbranemi, boje duchovniho. Musela vzniknout od zakladu nova spolecnost, aby se objevily nove myslenky. Nepekne receno, nikde nebylo volno. Dnesni svet, spravne odmitajici kolektivni vinu a nasili vuci zanam a detem se zrodil v Izraeli. V dobe dobyti Kanaanu Izraelem by tomuto postoji nikdo nerozumel, nikdo by jej nechapal, jako kdyby jim nekdo mluvil o zarovce a spalovacim motoru, s tim rozdilem, ze novou etiku so clovek osvoji daleko hure nez novou techniku, protoze musi zmenit celou svou osobnost. Kdyz se Zide v tomto stoleti vracely do vlasti a ustavili svuj stat, nevyhladili ani Palestince, ani Armeny, ani jine narody, ktere jsou tam dnes usazeny. Nebo, kdyz Pavel siril krestanstvi po celem svete, take nebylo treba nikoho zabijet. I v duchovnich vecech existuje pokrok, i zde se objevuji veci, drive nezname a jednim z nich jsou dnesni humanitni politicke postoje. Tehdejsi svet je ale neznal a Buh povolal svuj lid v TEHDEJSIM SVETE, protoze mel slitovani s TEHDEJSIM SVETEM.

Ukamenovani je opet zalezitost sve doby. Tohle samozrejme nejsou vycerpavajici odpovedi a vse by slo vyjadrit lepe, ale nechtel jsem zahlcovat. Budu moc rat, kdyz mi napises, co si o nich myslis. Byl bych nerad, kdyby me odpovedi vyznely nejak tvrde a krute, urcite jsem je tak nezamyslel. Pokusil jsem se jen nad nasim opravnenym rozhorcenim nad mnoha biblickymi deji kriticky zamyslet.