Pokud je Bůh dobrý, proč je na světě tolik utrpení?

Bob a Gretchen Passantino

Každý z nás byl někdy svědkem úmrtí někoho milovaného, stal se obětí zločinu, žil v oblasti, kde je bída nebo se nějakým jiným způsobem setkal s utrpením. Lidské dějiny se někdy zdají být dlouhou kronikou utrpení a zoufalství. Uprostřed toho zoufalství voláme:
"Proč dopřává Bůh bědnému světlo, život těm, kdo mají v duši hořkost, kdo toužebně čekají na smrt - a ona nejde, ač ji vyhledávají víc než skryté poklady … Místo abych pojedl, jen vzdychám, nářek ze mne tryská jako voda; čeho jsem se tolik strachoval, to mě postihlo, dolehlo na mě to, čeho jsem se lekal. Nepoznal jsem klidu ani míru ani odpočinutí - a přišla bouře." (Job 3,20-21, 24-26)
Proč je tady utrpení? Proč se jeho obětí stávají nevinní lidé? Má utrpení nějaký smysl? Existuje nějaké východisko? Pro křesťana, který věří, že Bůh je dobrý a všemocný, jsou odpovědi na tyto otázky zvláště důležité.

Skeptikové často předkládají křesťanům problém dobrého Boha, který připouští utrpení. Často používají tento argument: "Pokud je Bůh všemocný, mohl zabránit nebo odstranit utrpení. Pokud je Bůh dobrý, nechce, aby jeho stvoření trpělo. Protože tvrdíte, že Bůh je všemocný i dobrý, utrpení by nemělo existovat. Ale ve skutečnosti vidíme utrpení všude kolem nás a sami ho zakoušíme. Proto Bůh buď neexistuje nebo není všemocný nebo není dobrý."

1. Musíme rozlišit mezi filozofickou a osobní účastí na utrpení. Pokud někdo zažívá sklíčenost, veškerá logika a pravda na světě je nedostatečná, pokud není provázena soucitnou láskou. Odpovědi nejsou pouhými závěry duševních zkušeností, mají důsledky v našem životě.

2. Musíme zvážit důsledky přijetí alternativy skeptiků: Utrpení dokazuje, že Bůh neexistuje nebo že není všemocný nebo že není dobrý. Pokud Bůh neexistuje, potom nic co existuje, nemá trvalou hodnotu, účel nebo cíl. Pokud Bůh není všemocný, pak nemáme žádnou naději, že utrpení někdy skončí. Pokud Bůh není dobrý, potom k bolesti a zoufalství musíme přidat hrozbu skrytého Božího sadismu. Každá z těchto alternativ je přinejmenším stejně problematická jako alternativa křesťanská. Skeptik tedy pouze vyměnil jednu odpověď, která se mu nelíbí za jiné, které jsou stejně nepříjemné. Tím, že skeptik odmítl řešit problém utrpení, problém nevyřešil.

3. Je nutné pochopit, že mnohé problémy s teologií vznikají kvůli problémům s vnímáním světa a jeho hodnot. Například, potěšení z pomoci někomu, kdo to potřebuje, nemá žádnou hodnotu pro člověka, pro něhož je životním naplněním požitkářství. Mnozí lidé zápasí s problémem Boha a utrpení proto, že odmítají křesťanský světový názor. Vyhnout se utrpení je pro ně lepší než se naučit trpělivosti, okamžité uspokojení znamená pro ně více než sebekázeň, uspokojení sama sebe je pro ně důležitější než sdílení a fyzické potěšení je pro ně lepší než duchovní radost.

4. Skeptik přijímá části křesťanského světového názoru, aby napadl křesťanského Boha, ale není ochotný přijmout jiné součásti křesťanského světového názoru, které na jeho obvinění odpovídají. Přijímá standard "dobra", které je absolutní a věčné (a proto nemůže mít zdroj v měnících se omezených lidech), ale popírá existenci absolutního a věčného.
Ve světě, který Boha odmítá, a kde jsou hodnotami sociální konvence, mechanismy přežití, názory většiny nebo tvrzení těch nejmocnějších, nemohou být žádné absolutní a věčné hodnoty. "Dobro" jako sociální konvence je pouze to, co společnost prohlásí za dobré. V jednom společenství to může být pojídání nepřátel, v jiné to může být projevování lásky k nepřátelům. "Dobro" jako mechanismus přežití může zahrnovat zabíjení nedokonalých, neproduktivních členů druhu, jako například těch, kdo mají podprůměrnou inteligenci nebo tělesné vady, atd. Pokud si chce skeptik vypůjčit křesťanskou definici hodnot jako "absolutní" a "věčné", potom nemůže odmítat křesťanské vysvětlení utrpení, které je ve shodě s těmito hodnotami.

Co se týče křesťanského světového názoru, k otázce Boha a utrpení existuje několik přístupů. Z Bible můžeme vyvodit tyto nejhlavnější zásady:
1) Bůh není původcem utrpení a utrpení v určité době skončí
2) uprostřed utrpení Bůh působí dobro
3) ne všechna bolest je utrpení v morálním smyslu
4) přechodné fyzické utrpení a smrt jsou relativně bezvýznamné vzhledem k definitivní duchovní smrti.

ad 1. Bůh je všemocný, což znamená, že má moc dosáhnout všeho, čeho lze mocí dosáhnout. Nemůže použít moc, aby udělal věci, které jsou logicky nemožné. Nemůže způsobit, aby dva plus dva se rovnaly pěti, změnil svou neměnnou podstatu, učinil se neexistujícím a potom znovu začal existovat a nemůže stvořit morálně odpovědné osoby, a přitom jim nedat možnost činit špatná rozhodnutí. Bible říká, že utrpení je následek špatného rozhodnutí (hříchu) morálně zodpovědných osob. Kdyby Bůh vždy zabránil lidem v činění zla, nebo je vždy uchránil před následky zla, lidská dobrota by byla pouze naprogramovaná, nebyla by opravdovou dobrotou. Počítač nepohladíme po hlavě, když vykoná bezchybně svůj program - je to předem daná funkce, ne projev morální odpovědnosti. Utrpení, důsledek lidského hříchu, nezpůsobuje Bůh, ale hřích lidí s morální odpovědností. Bůh také neponechal svět, aby věčně trpěl následky hříchu. Poslal svého Syna, Ježíše Krista, aby způsobil úplné osvobození od následků hříchu. Není správné obviňovat Boha za to, že utrpení ještě není ukončeno, stejně jako by nebylo správné obviňovat lékaře, který léčí zranění za to, že se toto zranění okamžitě nezahojilo.

ad 2. Ujištění, že Bůh ukončí utrpení, není jedinou útěchou, kterou nám Bůh dává. Bůh utrpení nezpůsobil, ale dává mu smysl. Když Ježíš "podstoupil kříž, nedbaje na potupu" (Židům 12,2), stalo se to nástrojem naší záchrany pro věčnost. Nikdo z nás nemá možnost úplně se vyhnout utrpení. Můžeme si ale zvolit, jestli promarníme svoji zkušenost nebo si uvědomíme, jaké má s námi Bůh záměry, když utrpení zakoušíme. Skrze utrpení se můžeme naučit trpělivost, sebeovládání, důvěru a mnohé další dobré vlastnosti. Když trpíme, můžeme zakoušet lásku, soucit a obětavost těch, kdo nám pomáhají. Když pomáháme někomu, kdo trpí, dává to smysl i našim životům.

ad 3. Ne všechna bolest je "špatná" v morálním smyslu. Bůh nás stvořil s nervovým systémem, který používá bolest k naší ochraně. Bolest brání, abychom si nepopálili ruce nad ohněm, abychom neohýbali ruce a nohy tak, až by se poškodily klouby, abychom nezanedbávali svou výživu, tak, že bychom umřeli hlady, atd. Utrpení může také být přímým, spravedlivým důsledkem našich vlastních činů. Vždyť i náš smysl pro spravedlnost říká, že je "dobré", když se vrah dostane za mříže, i když tam "trpí" ztrátou svobody.

Všichni lidé mají svědomí, i když je porušené hříchem a často ignorované. Naše svědomí se nemá radovat z hříchu, utrpení a smrti. Když vidíme, jak trpí nevinní, má se nás to dotýkat a máme se snažit trpícímu pomoci. Když někdo umírá, máme zakoušet zármutek.

ad 4. Hřích, utrpení a smrt však nejsou konečným údělem, pro který nás Bůh stvořil. Stvořil nás, abychom se těšili z dokonalého, dobrého, společenství s ním po celou věčnost. Navzdory našemu morálnímu selhávání nám stále nabízí věčný život.

Skeptik má částečně pravdu - utrpení skutečně má urážet náš smysl pro dobro a spravedlnost. Je smutné, že mu schází závěr: Protože utrpení porušuje dobrotu a spravedlnost, je zde všemocný Bůh, jehož cílem je obnovit dokonalý stav, který stvořil. Toto je naděje, kterou křesťan nabízí uprostřed utrpení:
"Utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena." (Římanům 8,18)
Utrpení s smrt v tomto světě skončí. Jedinou rozumnou odpovědí k existenci utrpení vidíme v důvěře v Boží slib pro věčnost:
"Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. … Blaze milosrdenství, neboť oni dojdou milosrdenství. …Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské." (Matouš 5,3-10)

Bob and Gretchen Passantino
copyright 1997
Answers In Action
P.O. Box 2067 Costa Mesa,
California 92628 (949)
646 9042
Answers In Action c/o aia@answers.org
http.//answers.org/Apologetics/suffering.html

Viz též:
"Stručně" 1. Kdyby zde byl opravdu milující Bůh, netrpěli by nevinní
Smrt z Boží perspektivy