Bůh a Velký třesk

Zdánlivé spory mezi vědou a vírou

Mike Poole

Velký třesk
Teorie Velkého třesku je jednou z nejdramatičtějších myšlenek moderní vědy. Velký třesk ale nebyl kosmickou explozí v určitém čase v prázdném černém prostoru, ale počátkem prostoru a času samotného (časoprostoru). Myšlenka, že čas je součástí stvoření, je velmi těžko pochopitelná. Je však blízká názoru, který zaujímal Sv. Augustin už ve čtvrtém století. Uvědomoval si, že Bible učí, že Bůh přesahuje čas a řekl, že stvoření bylo "současně s časem", ne "v čase". Proto úvodní slova Bible "Na počátku" lépe vystihují tuto teorii než tradiční "kdysi dávno".

Nevýznamné tečky
"Pokud je vesmír tak rozsáhlý a tak starý, nejsou lidé jen nevýznamnými tečkami v rozlehlém vesmíru?"
Velikost a stáří vesmíru nám může sdělovat také něco docela jiného. Podle současných vědeckých závěrů byly chemické látky, ze kterých jsme vytvořeni, uvařeny v gigantických nukleárních vysokých pecích - hvězdách - větších než naše slunce. Protože gravitace je jen malou silou, trvalo to tisíce milionů let, než tyto hvězdy vznikly a než vytvořily tyto prvky. Potom hvězdy explodovaly a atomy se rozptýlily v prostoru. Objekty na okraji vesmíru se dosud pohybují dále rychlostí blížící se rychlosti světla, a proto, pokud se tak děje od Velkého třesku, je snadné pochopit, proč je dnes vesmír tak obrovský. Některé z rozptýlených atomů se nakonec staly lidskými těly - naše těla jsou popelem dávno mrtvých hvězd. Proto se zdá, že kdyby nebyl vesmír starý a obrovský, atomy našich těl by nebyly vytvořeny, což staví argument nevýznamnosti na hlavu.
Pocit lidské bezvýznamnosti zde byl dlouho před vznikem moderní astronomie. Žalm 8 v Bibli říká:"Vidím tvá nebesa, dílo tvých prstů, měsíc a hvězdy … Co je člověk, že na něj pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš?" Tento Žalm ukazuje, proč jsme významní - jsme důležití pro Boha, který nás stvořil, aby se těšil ze vztahu s námi.

Vesmír je připraven pro život
Ať už vesmír vznikl jakkoli, byl pro naši existenci dokonale "sladěn". Kdyby některé fyzikální vlastnosti byly jen nepatrně odlišné, nebyli bychom zde. Fyzikální konstanty a přírodní zákony jsou "nachystány" pro nás. To samozřejmě neposkytuje stěžejní argument pro existenci Boha, ale je to plně slučitelné s představou vesmíru plánovaného Bohem.

Spojenci nebo nepřátelé?
Někteří lidé si myslí, že věda a křesťanství jsou ve vzájemném rozporu. Je to ale pravda? "Teze konfliktu" je poměrně nedávná myšlenka, která se objevuje až v 19. století. Po velkou část historie vědy - a jistě tomu tak bylo po prvních 300 let - byly moderní věda a křesťanství považovány za jdoucí ruku v ruce. Ale, jak ukazuje jeden současný historik vědy, představa konfliktu "neodpovídá všeobecným poznatkům o tom, jak jsou věda a náboženství v průběhu dějin provázány" Dr. Geoffrey Cantor, University of Leeds.
I dnes je představa konfliktu mezi vědou a křesťanstvím hluboce zakořeněna ve folklóru společnosti. Proč tedy tak dlouho přetrvává? Další historik vědy podává možné vysvětlení: "Tvrzení, že vědecká zjištění postupně nahlodala nebo vyvrátila uctívaná dogmata církve je jedním ze způsobů, jak sekulární společnost ospravedlňuje svou nevíru." Profesor John Brooke, University of Lancaster.

Jsou vědci ateisté?

Média milují konfrontaci - upoutává to pozornost a zvyšuje se tím sledovanost nebo čtenost. Někteří vědci, kteří se chtějí stát populárními, a kterým je poskytnut prostor v tisku nebo v televizi, představují vědce jako ateisty. Neexistuje však žádný důkaz o tom, že je mezi nimi méně věřících než ve zbytku společnosti.
Mnoho významných vědců v dějinách věřilo v Boha: Newton, Boyle, Faraday, Pasteur, Kepler, Koperník, Galileo, když uvedeme jen některé. I dnes je zde mnoho vědců, kteří jsou oddanými křesťany. Jedna britská organizace, Christians in Science, má 1500 členů a přátel, jimiž jsou univerzitní vědci, vědci v průmyslu a učitelé věd. Takových organizací existuje na světě více. Nejsou však tím, o čem média rády informují, a proto zůstávají téměř bez publicity.

Věda a důkaz
Vědecky nelze dokázat, že Bůh existuje!
To je pravda, ale to nás vůbec nepřekvapuje!
Věda zkoumá přirozený svět - přírodu. Otázky ohledně Boha jsou otázkami, zda existuje něco jiného než příroda. Abychom zjistili, jestli existuje něco jiného než příroda, nemá smysl se uchylovat k vědě - zkoumání přírody!
Na takové otázky nemůže dát věda odpověď.

Je věda konečným soudcem?
Na počátku 20. století si to většina vědců a filozofů myslela. Je zajímavé, že věda samotná se stala první obětí tohoto omylu. Je tomu tak proto, že na začátku vědeckého bádání se vychází z několika předpokladů, které nelze vědecky dokázat. Jsou to:
- racionalita - že naše myšlenkové procesy jsou v podstatě spolehlivé. (Tento předpoklad je potřebný v každé oblasti života - i v diskusi o racionalitě!)
- uspořádanost - že v přírodě existuje řád (v opačném případě nemá smysl vědecky bádat.)
- srozumitelnost - že náš mozek je schopen objevit tento pořádek.
- uniformita - že když uskutečníme stejný experiment dvakrát, dojdeme ke stejnému výsledku. (Vědecké počínání by nebylo možné bez předpokladu, že v přírodě existuje všeobecná uniformita.)
Tyto základní předpoklady, nezbytné pro vědu, nelze vědecky dokázat, a proto jakákoli představa, že věda je posledním soudcem pro všechno, v co věříme, je klamná.

Typy vysvětlení

Může věda vysvětlit vše?
Existují různé typy vysvětlení:
1. interpretace - co něco je (např. teploměr je přístroj k měření teploty)
2. popis - z čeho je něco vytvořeno (senzor, mikročip a baterie)
3. poskytnutí (vědeckého) důvodu (změny teplot v senzoru mění elektrické vlastnosti a ty lze měřit)
4. poskytnutí důvodu (motivu) (motivy a záměry tvůrce při vytvoření přístroje, užitečného pro lékaře, kuchaře, vědce, apod.)
Tyto čtyři typy vysvětlení jsou navzájem slučitelné. Nikdo by nepopíral existenci tvůrce teploměru nebo jeho účel jen proto, že máme jeho úplné vědecké vysvětlení. Přesto některé populární knihy o původu vesmíru, jako jsou Stručná historie času Stephena Hawkinga a Slepý hodinář (Blind Watchmaker) Richarda Dawkinse kladou otázku, zda je vůbec potřeba Bůh, když máme k dispozici vědecká vysvětlení.
Pokud otázka, zda potřebujeme Boha, znamená "Je nutné se zmiňovat o Bohu, abychom podali úplné vědecké vysvětlení?", potom můžeme odpovědět zcela jasně "ne". Při vědeckém vysvětlení počátku vesmíru není potřeba mluvit o Bohu, stejně jako není potřeba mluvit o Henry Fordovi v manuálu k opravě auta. To však nevylučuje jejich existenci! Jeden typ vysvětlení nevylučuje jiné.

Vědecká vysvětlení
I když nám vědecká vysvětlení říkají, jak se něco stalo nebo jak to funguje, nemohou jít dále. Nemohou nám sdělit, jestli zde byl nějaký tvůrce nebo plán. Profesionálové se často soustředí výlučně na jeden typ vysvětlení. Například patolog může poskytnou odborné vysvětlení, že příčinou smrti zavražděné ženy byl účinek kyanidu na její tělo. Tím ale nelze identifikovat toho, kdo ji zabil a nijak to nenarušuje další vysvětlení její smrti - že se jí chtěl zbavit její manžel.
Otázky po nejvyšším smyslu nejsou součástí vědy, ale to neznamená, že jsou méně důležité. Ve skutečnosti lidé kladou otázky po smyslu života velmi často.

Vytlačuje věda Boha?
Představte si, jak se někdo snaží Bairda, vynálezce televize, vměstnat do mezer něčích vědomostí o televizi: "Tomu, jak funguje tato součástka v televizi nemůžeš rozumět, to je Baird!"
Přesto někteří spisovatelé a publicisté, kteří napadají křesťanství, činí něco podobného. Říkají, že věda zaplnila tolik mezer v našem poznání, že se dnes obejdeme bez Boha. Ale představa, že na Boží ruku ukazují jen mezery ve vědeckém poznání (teorie, že Bůh je přítomen jen v mezerách našeho poznání) je zmatená.
Problém spočívá v tom, že se směšují dva typy vysvětlení - vysvětlení tvůrčích činů tvůrce (Bairda nebo Boha) s vědeckým vysvětlením toho, jak funguje vytvořený předmět (televizní přístroj nebo vesmír).

Následkem toho ti, kdo věří v Boha, ale naneštěstí přijímají představu "Boha zaplňujícího mezery poznání", pravděpodobně cítí, že vědecké objevy jsou hrozbou jejich víry, protože zaplňují mezery a vytlačují Boha. Ti kdo nevěří v Boha, jsou tím více nadšeni vědou, protože si představují, že nahrazuje Boha.
Ale "Bůh zaplňující mezery poznání" není Bůh Bible. Zde je Bůh představen ako ten, kdo je původce jak toho, čemu již rozumíme, tak toho, co ještě neznáme.

"Nic než" (redukcionismus)
Tvrzení jako "lidské bytosti nejsou nic než spousta chemikálií řízených počítačem" naznačují, že vědecká vysvětlení lidských bytostí jsou jediná platná. Jedná se o redukcionismus - víru, že když zredukujeme vysvětlení lidí na chemikálie, ze kterých se skládají, bylo řečeno vše a duchovní stránka člověka je zbavena falešného pozlátka. Často se jako klišé používají zjednodušující slova jako "nic než", "pouze", "pouhý", "jen", "prostě", apod. Na jedné straně takový pohled přehlíží zvláštní charakteristiky, které jsou patrné právě kvůli tomu, že všechny části působí společně. Když se například spojí dva plyny - vodík a kyslík, aby vytvořily vodu (H2O), objeví se nová vlastnost, která zde dříve nebyla - vlhkost. Na druhé straně přehlíží skutečnost, že věda je omezena na výzkum fyzického světa, a proto nemůže poskytnout žádný podklad pro tvrzení, že ve vesmíru není nic nefyzického. Nemůže tedy popírat Boha nebo duchovní rozměr lidských bytostí. Bylo by to, jako dojít k závěru: " Po lovu sítí s oky 2 cm2 nejsou v moři nejsou žádné ryby menší než 2 cm."

Vypořádala se věda s náboženstvím?
Někteří lidé si naivně myslí, že když něco definují nebo vysvětlí pomocí odborných termínů, v podstatě se s tím vypořádají. Vezměme si například tvrzení "křesťanství je psychologická záležitost". Vyjadřuje, že když označíme křesťanství jako "psychologickou záležitost" nebo poskytneme jeho psychologické vysvětlení, vypořádáme se s ním a tím pádem je vyvrátíme.
Psychologie zkoumá chování a náboženská zkušenost je součástí lidského chování. Jako takovou ji může zkoumat psychologie. Ale psychologické vysvětlení nepředstavuje pro křesťanskou zkušenost žádnou hrozbu. Oba typy vysvětlení, psychologické a duchovní, působí v rozdílných úrovních. Jsou to rozdílné přístupy, ale jsou slučitelné. Vysvětlit něco na jedné úrovni neznamená se s něčím vypořádat, tak jako vysvětlení marxismu nevysvětluje Karla Marxe. Mohou platit různé typy vysvětlení, jak to pozorujeme v každodenním životě: porouchání auta lze vysvětlit a) vadnou součástkou, b) stářím, c) špatnou údržbou.
Je také příznačné, že psychologická a sociologická vysvětlení se obvykle snaží vysvětlit původ přesvědčení, aniž by zkoumala, jestli jsou pravdivé jeho podklady. Zabývají se spíše příčinami přesvědčení než podklady, podle kterých by mohli soudit, jestli je pravdivé či nikoli. Konec konců, otázka pravdivosti je i pro "vypořádání se" důležitější než otázka proč se rozhodujeme věřit.

Zázraky

"Neporušují" zázraky vědecké zákony?
Vědecké zákony jsou těsnopisným záznamem toho, jak se běžně chová příroda. Nenutí přírodu, aby se takto chovala. Na rozdíl od soudního použití slova "zákon", vědecké zákony neurčují, že se něco musí stát. Říkají jen, že na základě předchozí zkušenosti můžeme očekávat, že se něco stane. Proto je zavádějící hovořit o tom, zda jsou vědecké zákony "poslouchány" nebo "porušovány". Na vědecké zákony můžeme pohlížet jako na zákonitosti, které odrážejí řád a pravidla, kterými Bůh působí - "Boží zvyklosti". Pokud si ale Bůh přeje z určitých důvodů jednat jinak a učiní zázrak, je to na něm. Má svobodu dělat věci jinak.

Copak se příroda nechová uniformně?
Uniformita přírody je prostě předpoklad normálního chodu událostí. Nelze s ní zacházet jako s pevným a neměnným pravidlem, které znamená, že věci nikdy nemohou fungovat jinak. Člověk by věděl, že příroda je absolutně uniformní jen tehdy, kdyby věděl s naprostou jistotou, že se nikdy nevyskytly žádné zázraky a že se nikdy nemohou vyskytnout. Proto je snaha používat uniformitu přírody jako důkaz, že zázraky se nemohou vyskytovat, argumentací v kruhu! Jinak řečeno, příroda byla zkoumána jen po nepatrnou část své historie. Abyste se tedy mohli držet teorie, že příroda se chová uniformně, musíte předpokládat, že se příroda chová stejně, když není pozorována, jako když pozorována je. To uniformitu přírody předpokládá, ale nedokazuje!

Záleží na zázracích?
Zázrak je
- něco neobvyklého, co upoutá pozornost.
- něco, co zamýšlel Bůh jako znamení své lásky a/nebo moci.
Zázraky nejsou volitelným doplňkem křesťanství. Křesťanství je ve skutečnosti založeno na víře, že se Bůh stal člověkem (inkarnace) a že má moc nad smrtí, což se projevilo vzkříšením Ježíše Krista. Ježíš řekl: "Dávám svůj život, abych jej opět přijal. Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe. Mám moc svůj život dát a mám moc jej opět přijmout."(Bible, Jan 10: 17-18).

Otázka původu

Stvoření
Toto slovo znamená "přivedení k existenci" a zde jím míníme "přivedení k existenci Bohem", ať již byl použit jakýkoli způsob. Stvoření zdůrazňuje, že Bůh je podnětem vesmíru a života, ale nestanovuje, jaké procesy k tomu použil.

Stvoření versus evoluce - jedná se o zbytečný spor?
Navzdory tomu, co někteří popularizátoři vědy říkají v médiích, proces evoluce není logickou alternativou k procesu stvoření Bohem. To, že bylo vytvořeno úplně nové auto nepopřeme tvrzením, že byl využit proces automatizace. Evoluce je neslučitelná pouze s myšlenkou oddělených tvůrčích činů, známou jako "speciální stvoření".
Charles Darwin, který sám sebe považoval za agnostika, řekl: "Ani v mých nejhlubších pochybnostech jsem se nikdy nestal ateistou tím, že bych popíral Boží existenci."

Evoluce jako náboženství
Někteří lidé se pokoušeli učinit z evoluce náboženství, jež by sloužilo jako "sekulární náhrada za Boha". Tyto pokusy náležejí spíše do věroučného systému "evolucionismu" než do biologické teorie evoluce. Ale evolucionismus infiltroval do obecného povědomí a je úzce spojován s biologickou teorií samotnou. Nicméně, pokusy vytrhnout z evoluční teorie filozofické myšlenky, jako je morální pokrok, nelze ospravedlnit. Biologie nám říká, co je, nikoli, co by mělo být. Podobně také přítomnost náhodných procesů změn v evoluci nevylučuje Boží plán a účel. Slovo "náhodný" ve vědě se týká nepředvídatelnosti. Neznamená "nenaplánovaný" nebo "bezúčelný", jak se používá v běžné mluvě. Plány a konečný účel spadají mimo rámec vědy.

Kde se křesťané mezi sebou neshodují
Někteří křesťané, kteří jsou vědci, rozumí prvním kapitolám Bible tak, že učí o mladé zemi a o oddělených skutcích stvoření různých živočišných a rostlinných druhů. Jiní, se stejným respektem k biblické zprávě, nevidí nutný rozpor mezi biblickým textem a starým vesmírem, evolucí hvězd, chemických látek a života. Obě skupiny věří, že jejich pohledy jsou slučitelné s dostupnými vědeckými důkazy. Navzdory rozdílům obě skupiny tvrdí, že svět je Božím stvořením. (Viz The Belief Spectrum: Who Believes What?, angl.)

Pozor na ukvapené závěry
Charles Darwin v předmluvě k Původu druhů citoval tato slova Francise Bacona: "Ať si žádný člověk nemyslí, že toho příliš mnoho zná z knihy Božího slova nebo z knihy Božího díla." Bacon poukazoval na Boha jako na autora
- "knihy Božího slova" - Bible
- "knihy Božího díla" - přírody.
Galileo řekl, že "dvě pravdy si navzájem nemohou protiřečit." Ale Bible je napsána rozmanitými literárními styly, a proto je důležité rozlišovat mezi historií, podobenstvím, poezií, dopisy, příslovími, alegorií, atp. Co se týče vědy, i zde se používají řečnické figury k vysvětlení různých pojetí. Věci, které nelze vidět nebo nové myšlenky, které lze těžko pochopit, se srovnávají se známými věcmi, které nám je pochopit pomáhají. To činí jak věda, tak náboženství. Například: "atomy jsou jako malé sluneční soustavy"; "elektřina proudící ve vodiči je jako voda tekoucí v trubce"; "Bůh je jako dobrý otec" a "Boží duch je jako vítr".

Každé přirovnání však má svoje úskalí, a proto je hloupé, když se někdo pokouší lpět na detailech. Někdy to lidé dělají schválně, aby zesměšnili křesťanství. Už Galileo varoval, že snaha vměstnat současnou vědu, která se mění, do biblických textů, může přinést potíže. To platí i o dobře míněných snahách některých lidí, kteří se dnes pokouší takto zacházet s astronomií.
Jak "kniha Božího slova", tak "kniha Božího díla" vyžaduje pečlivé čtení, s postojem vždy otevřeným novému porozumění. Naše vlastní předsudky a ředpojatost, ať již kreacionistické nebo evolucionistické, mohou mocně ovlivnit naše porozumění.

Závěrem

Postoj křesťanů k vědě
Vzestup moderní vědy, který začal zhruba před 400 lety, se uskutečnil v křesťanské kultuře. Mnoho významných vědců bylo duchovních. Často máme doložené velmi pozitivní postoje k vědě i víře. Astronom Kepler hovořil o tom, že "promýšlí Boží myšlenky". Isaac Newton doufal, že jeho slavná "Principia" "přesvědčí přemýšlivé lidi, aby věřili v Boha". Příkladů bychom mohli uvést mnoho. Navíc, Bible sama poskytuje povzbuzení k vědeckému bádání:
1) Bůh přikázal lidem, aby se zodpovědně starali o zemi (1. Mojžíšova 1). K tomu potřebují rozumět, jak funguje.
2) Bůh může být oslaven, když přijímáme poznání, které napomáhá ulevit bolesti a utrpení a odhaluje jeho moudrost a moc.
3) Bible překonala jednu překážku experimentální vědy - starověkou filozofii "panteismu". Pantheisté považovali pokusy na stvoření za svatokrádež, protože Bůh a příroda byli totéž. Bible naopak učí, že Bůh se liší od svého stvoření.
Věda je samozřejmě praktikována chybujícími lidmi, a proto není dokonalá. Přesto je to užitečná aktivita, kterou lze činit k Boží slávě.

Věda a budoucnost
Když přemýšlíme o tom, jak ničíme svou planetu, můžeme se ptát, jak dlouho může vydržet takové zneužívání. Když vidíme, jak obří meteor narazí do planety Jupiter, můžeme mít obavy, jak dlouho může lidstvo přežít. Věda může o budoucnosti činit jen spekulativní předpovědi, založené na současném poznání. Nenabízí nám bezpečí do budoucnosti.
Bible naproti tomu tvrdí, že vesmír není kosmickou nehodou, ale že je součástí plánu. Janovo evangelium 1:3 říká o Ježíši: "Skrze něj byly učiněny všechny věci". Svět má pravou hodnotu, protože jej stvořil Bůh.
V Bibli (Židům 1:3) se říká, že Bůh udržuje všechny věci svým mocným slovem." Jinými slovy, Bůh nevyslal svět na jeho vlastní cestu a pak ji ponechal vlastnímu osudu. Není jen Stvořitelem, ale i Udržovatelem.
Jednoho dne "bude stvoření osvobozeno z otroctví porušenosti" (Bible, Římanům 8:21). Bůh nás miluje a touží po tom, abychom se těšili z budoucnosti s ním. Jeho podmínkou je, abychom přijali jeho odpuštění, protože Kristus zemřel za naše hříchy. Apoštolu Janovi bylo dáno vidění budoucnosti:
"Viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ´Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu a ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo´." (Bible, Zjevení 21:1-4)

Setkejte se s autorem
Někdy autoři románů nebo divadelních her začleňují pro větší účinek do svých děl sami sebe jako jednu z postav. To působí překvapení a zmatek, protože svět postav a svět autora jsou velmi odlišné, a stejně tak se liší i jejich pojetí času.
Když se Kristus stal člověkem, bylo to, jako když se autor stvoření sám napsal do svého dramatu. Někteří lidé byli zmateni a uraženi nad jeho výroky. Když Ježíš řekl: "Předtím než byl Abraham, já jsem!" (Bible, Jan 8,58), bylo to mocné tvrzení o jeho božství. Řekl tím nejen, že existoval před Abrahamem, který žil nějakých 1800 let předtím než se narodil Ježíš, ale aplikoval Boží svaté jméno ("Jahve", které znamená "Já jsem") na sebe. Židé věděli, co říká, protože jejich pobouřenou reakcí bylo, že se snažili jej ukamenovat pro rouhání.
Snad nejslavnější verš Bible nám říká, proč Ježíš přišel na zem: "Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný" (Jan 3:16). Takové prohlášení vyžaduje odezvu. Je možné se setkat s autorem života a začít s ním osobní vztah, který bude trvat nad rámec našich představ o čase: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek" (Jan 14:23).
© Michael Poole, King´s College, University of London.
Publikováno s laskavým svolením autora a Christian Publicity Organisation.

Viz též:
Zdánlivé spory mezi vědou a vírou
Zákony přírody
O nebi, jiných dimenzích a jazyku Bible
Věda a víra dle Jiřího Grygara
Zajímavé články o vztahu mezi vědou a vírou na webu www.vira.cz